MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2017 září

91. lekce - A co děti, mají se kde bát?

Život na vlastní nebezpečí zakusí naši nejmenší poprvé díky umění. Na letenské hraně pražské Stromovky bylo zrestaurováno dětské hřiště, které v roce 1961 společně vytvořili manželé-sochaři Eva Kmentová a Olbram Zoubek. V dějinách umění poučení rodiče identifikují silnou inspiraci a výpůjčky z obrazů Joana Miró a mobilů Alexadera Caldera. Někdy bývá hřiště celkem oprávněně dáváno do souvislostí s československou účastí na světové výstavě Brusel 58, která po letech izolace a prosazování normativní estetiky přinesla mimo jiné pozvolnou legalizaci abstrakce. Brusel se mohl stát hřišti osudný i na podruhé. Pro zdejší byrokraty, kteří už dětem zakázali pomazánkové máslo a rodičům tuzemský rum, překračují herní prvky z betonu a železa všechny normy úzkostlivosti. Vysoká šplhací tyč je zakončená špičatým a ostrým půlměsícem. Pád netlumí pérující pryžový koberec, ale udusaný písek. Několik betonových segmentů tvoří lozící věž, jejíž horní platforma bez zábradlí nabízí první osobní zkušenost se závratí. Zeměkoule a další trubkové prolézačky, které se v minulém desetiletí staly obětí genocidy, působí proti nim jako reklama na bezpečné dětství.



Uzavřený článek / Přihlašte se




Vážený uživateli, přístup k tomuto článku je umožněn
pouze předplatitelům časopisu Art+Antiques.
Přihlašovací údaje jsou zasílány společně s předplatitelskou ARTcard.