MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 červen

Co se nosí na aukci

New York – Do sídla společnosti Sotheby’s to z centra Manhattanu trvá pěšky pomalu půl hodiny. Nepříliš nápaditá skleněná kostka, ve které aukční dům sídlí, se nachází na samém okraji Upper East Side na rohu Druhé a Yorské Avenue. Občas se sem ale vyplatí zajít jen tak, i když zrovna nepomýšlíte na koupi Kandinského.

Před každou aukcí si je možné dražená díla prohlédnout na výstavě, která je stejně jako méně významné denní aukce volně přístupná pro veřejnost. Newyorčané se však zatím na tyto speciální „výstavy“ příliš chodit nenaučili, byť na nich bývají k vidění mistrovská díla, jež jsou jinak před zraky veřejnosti skryta v soukromých sbírkách. Zvláštní atmosféru jim dodává také fakt, že místo navyklého sledování určitého kurátorského záměru nebo časové linie, které tvoří osu klasických výstav, se tady můžete přehrabovat ve skvostech světového umění skoro jako na orientálním bazaru.

Na začátku května zde byla ve dvou patrech vystavena pohromadě všechna díla dražená ve čtyřech aukcích klasické moderny a poválečného umění. Výstavou, kde bylo možno vedle sebe spatřit elegantní kompozice Pieta Mondriana, španělské prostitutky od Gerharda Richtra, Studii podle Inocence X. od Francise Bacona, ale též skromnou řádku briliantových a smaragdových šperků (náramek zhruba v ceně jedné Warholovy Campbellovy polévky a podobně), procházeli skutečně různorodí návštěvníci. Skupinka kolem excentrického čtyřicátníka, zjevně uměnovědného akademika, poletovala nadšeně od jednoho obrazu k druhému a v živé diskusi připomínala obraz ve středu jejich zájmu – žluté plátno s preparovanými motýly od Damiena Hirsta.

„Podívejte se, jak skvěle pracuje Cézanne v tomto jedinečném akvarelu s bílou plochou, tedy s místem, kam nenamaloval vůbec nic,“ nadšeně popisoval odborník aukční síně zájemcům Cézannovo zátiší Nature morte au melon vert, jedno z hlavních lákadel exkluzivní večerní aukce impresionistů. „Zdá se mi to opravdu nějaké mrtvé,“ ohodnotila obraz polohlasně směrem ke svému manželovi jedna z neokázale elegantních návštěvnic výstavy. Cézanne se nakonec prodal vysoko nad odhadované maximum 18 milionů dolarů. Nový majitel za něj dal celých 25,5 milionu dolarů.

Velkou část návštěvníků však tvořili skuteční zájemci o koupi některého z vystavených děl, obvykle blahobytně – zásadně ale ne okázale – vyhlížející postarší manželé, často v doprovodu někoho ze Sotheby’s. Ti se dali poznat na první pohled – až příliš stereotypně splňovali představu lehce shrbených intelektuálů s prošedivělými vlasy a kostěnými obroučkami brýlí na výrazném nose. Vysvětlovali význam, ale i původ vybraných kusů. Ostatně jméno prodávajícího se počítá – nejúspěšnější prodej celého jara, pozitivně růžový obraz Bílý střed od Marka Rothka pocházející ze sbírky Davida Rockefellera, byl prodán za rekordních 72,8 milionů dolarů. „Někdo si prostě koupil Rockefellera,“ okomentoval prodej pro New York Times galerista Nicholas Maclean.

Na zlatý hřeb aukčního jara, dvě večerní aukce několika desítek těch nejvýznamnějších děl byl ale vstup pouze pro zvané. Ti ostatní mohli sledovat jejich průběh (vůbec poprvé) v přímém přenosu na internetových stránkách společnosti. Osobní zážitek z aukce či jen z návštěvy předaukční výstavy – ať již něco kupujete či ne – je však stále vzrušující a objevitelský. Navíc pokud se po prohlídce cítíte znaveni, přímo ve stejném desátém patře najdete docela obyčejnou zaměstnaneckou kavárnu, kde se při kávě za dva dolary můžete bavit odhadováním, které značky se teď na Manhattanu nejvíc nosí. Podle mého pozorování jsou to Chanel, Prada a Marc Jacobs.