MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2017 září

editorial

  • Datum / 11. 09. 2017
  • Autor / Ledvina Josef
  • Rubrika / editorial

Kulturní nejistota Doposud jsme sice nepodrobili korpus art+antiques důkladnému lingvistickému zkoumání, i tak si ale dovolím vyslovit předpoklad, že slovo kultura bude patřit mezi ty s nejhojnějším výskytem. Jen v aktuálním čísle narazíte na kulturou ruskou, domácí, beninskou, populární, materiální a oděvní a nebudete ušetřeni ani takových komplexních pojmů jako jsou „národní a kulturní identity“ nebo „kulturní konstrukce sexuálních identit“.

Zjevně jsme tedy měsíčník kulturní, což u časopisu, který vychází s podporou Ministerstva kultury nemůže nikoho překvapit. Jedna věc mě ale nepřestává trápit. Jsem šéfredaktor kulturního měsíčníku a přitom pořádně nevím, co to kultura je. Především nemám jasno v tom, kde jedna kultura končí a kde už začíná kultura jiná, a proto také v tom, k jaké kultuře sám patřím. Na základě kulturní taxonomie běžně praktikováné v médiích, usuzuji, že jsem obecně kulturní, protože dělám do kultury, pak lze předpokládat, že jsem příslušníkem kultury tuzemské, dále kultury evropské (trochu ovšem váhám jestli jsem kulturní východoevropan či západoevropan), pak myslím, že jsem také příslušníkem kultury městské nikoli venkovské, protože jsme se narodil v Praze, nejspíš i současné kultury globální, protože v době internetu se všechny kulturní rozdíly smývají… Šlo by samozřejmě pokračovat. Právě tahle mnohost mě ale dovádí k šílenství.

Ke kultuře mají co říci i programy tuzemských politických stran, o čemž se čtenář může přesvědčit v jednom z našich zpravodajských příspěvků. Vedle příslibu dalších peněz na zvelebování státních hradů a zámků, v nich zaznívají i teze obecnější.  Bohužel však zpravidla takové, které nejistotu stran mé vlastní kulturní identity jedině prohlubují. Jedna ze stran například chce dle svého programu „předávat evropské hodnoty kultury a humanismu, vycházející z antiky a židovskokřesťanského duchovního odkazu“ a naopak nechce přistoupit na „naivní multikulturalismus“. Jsem tedy kombinací žida, křesťana a starého římana?  Jak ale tohle proboha nebo spíše u všech mých bohů souvisí s humanismem? Z dějepisu si pamatuji, že soužití židů, křesťanů a římanů nebylo vždy humánní a co se evropské humánnosti obecně týče, na straně 58 se píše o tam, jak Evropané před stole lety ničili kulturu africkou. A ještě jedna nejasnost: Připadá mi, že to přihlášení se k anticko-křesťansko-židovské tradici má nebezpečně blízko k „naivnímu multikulturalismu“.