MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2012 prosinec - leden

Frac třicetiletý

  • Datum / 11. 12. 2012
  • Autor / 
  • Rubrika / k věci

Francouzské regionální fondy současného umění, neboli Frac (Fonds Régionaux d’Art Contemporain) slaví v letošním roce 30 let od svého založení. Dnes Frac spravuje na 25 000 uměleckých předmětů od více jak 4000 francouzských a světových umělců a spolupracuje s renomovanými muzei doma i v zahraničí. Ani po třech dekádách své existence se nezdá, že by jeho specifický model fungování měl ztrácet na síle.

V roce 1982 po nástupu socialistů k moci a za vlády prezidenta Francois Mitterrana se francouzská vláda rozhodla decentralizovat fungování státu. Založení skupiny regionálních sbírek, zaměřujících se na umění vzniklé po roce 1960 je jedním z důsledků tohoto veskrze politického. Za poslání si tyto tzv. Fracy stanovily především vybudovat sbírky současného umění a být prostředníkem mezi nově vznikajícím uměním a současným divákem. Svou roli sehrálo také přesvědčení o nutnosti vychovávat a tříbit názory široké veřejnosti. V rozhovoru pro časopis L´oeil zakladatel fondů Claude Mollard zdůrazňuje, že „projekt měl především vyvážit absenci kulturní politiky státu“.

V době kdy se Frac zakládaly existovalo v regionech jen několik málo institucí věnujících se současnému umění. Menší muzea se až na výjimky soustřeďovala na umění klasické. V důsledku tato absence znamenala nejen nezájem veřejnosti o současné umění, ale také nefunkčnost trhu s ním. Systém fondů se ukázal být efektivním nástrojem k vyřešení problému. Frac zpočátku nakupoval výhradně přes galeristy. Státní finance investované do současného umění vyvolaly nejen poptávku, ale především pocit jistoty. Ještě v osmdesátých letech se tak ve Francii objevili nový sběratelé i obchodníci se současným uměním.

V současné době existuje 23 různě velkých fondů, jejich činnost je financována z části státem, z části pak tím kterým regionem. Jednotlivé sbírky mají svá vlastní zaměření; některé poskytují rezidenční pobyty (Pays de la Loire), jiné se specializují na design (Nord-Pas-de-Calais), nebo na přesahy umění do veřejného prostoru (Alsasko).V minulosti nebyli fondy vázané na své vlastní budovy a své sbírky vystavovaly ve spřátelených institucích. Jednalo se jak o klasické prostory muzeí, tak o méně obvyklé školy, historické památky, sousedské organizace či vězení. Od roku 2000 šest regionálních fondů usiluje o vybudování svých vlastních domů, která se mají stát jakýmisi kulturními a sociálními centry. Bernard de Montferrand, ředitel Frac Aquitaine, jednoho z míst, kde má nová budova vzniknout, rozhodně nechce, aby se změnila podstata fondů. I nadále by sbírky měly být co nejmobilnější (v dnešní době je přibližně 45 procent předmětů v pohybu), centra by měla sloužit především jako místa setkávání a vzdělávání, ne jako tradiční galerie umění se stálou expozicí.

Do budoucna by Frac měly nadále pokračovat nejen ve vysílání hotových výstav do světa – například v Praze Fond Calais vystavil v roce 2008 výstavu Beautiful people (a skryté rány), ale také nabízet možnost připravovat kurátorské výstavy z fondů. Ředitelům francouzských i zahraničních galerií takovou činnost umožňuje projekt Sbírky bez hranic, který nabízí zápůjčky uměleckých předmětů. Podmínkou je, že kurátor pracuje výhradně se sbírkou Fracu a nabízí tak nový pohled na dialog mezi jednotlivými díly. Regionální fondy jsou důležitou součástí dnešní kulturní politiky. Přestože jejich vznik je přímo spojen s politickou situací osmdesátých let a s generací událostí z května 68. Současný pragmatismus Fraců svým způsobem vystřídal nadšení osmdesátých let, to však nic nemění na tom, že přes proměňující se strategie je model regionálních fondů s globálním významem funkčním a otevřeným přístupem k současnému umění.