MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 listopad

Frieze Art Fair

Londýn – Otázka zní: jakou událost musí mít každý vážný sběratel současného umění dlouho dopředu červeně označenou ve svém říjnovém programu? Svět je dnes čím dál tím víc zahlcován všerůznými bienále, trienále a galerijními veletrhy a každé větší město se již pyšní nějakou mezinárodní přehlídkou, o které její organizátoři s oblibou tvrdí, že právě ona udává směr, že právě ji musíte vidět. Kdo se v tom má vyznat?

V umění se nedá měřit ani vážit, nicméně vodítka k oddělení nejlepšího od pouze dobrého určitě jsou. Připustíme-li, že Londýn má dnes jednu z nejživějších uměleckých scén na světě, pak oním ukazatelem bude jeho každoročně nejočekávanější událost: umělecký veletrh Frieze.

Je s podivem, jak si veletrh poprvé konaný v roce 2002 za pouhých několik let dokázal získat takovou mezinárodní prestiž. Jeho zakladatelé Matthew Slotover a Amanda Sharp – dnes mimo jiné řazeni na osmou příčku žebříčku nejvlivnějších osobností ve světe umění – se přísně drží pravidla méně znamená více, kvalita před kvantitou. A tak na veletrhu, kde chce vystavovat celý svět, jsme letos mohli zhlédnout nabídku děl ze 151 nejlepších galerií současného umění z 28 zemí světa.

Pro akci trvající pouhé čtyři dny (od 11. do 14. října) byla v nádherném prostředí londýnského Regent’s Park postavena dočasná konstrukce připomínající obří stan, jejíž autor byl známý architekt Jamie Fobert. Za tuto krátkou dobu veletrh stihlo navštívit na 68 tisíc lidí, z nichž většina přišla s předsevzetím rozšířit své sbírky. Tomu odpovídaly i velice silné prodeje k velké spokojenosti vystavujících galeristů.

Oproti minulému roku však došlo k jisté změně v chování nakupujících. Již se neopakovala ona trochu komická situace, kdy v momentě otevření veletrhu sběratelé a umělečtí dealeři zmateně pobíhali od stánku k stánku ve snaze ukořistit díla oněch mladých, talentovaných a doposud relativně levných umělců se slibnou budoucností. Letos převážila rozvaha a pečlivé vybírání, i tak ale již první den kolem třetí hodiny odpoledne (Frieze byl zahájen v 11 hodin ráno) měla většina nejlepších prací nového majitele.

Mezi ony „žhavé kusy“ patřila například loňská finalistka Turnerovy ceny Rebecca Warren, dále Luc Tuymans, Chris Ofili, Lisa Yuskavage, Mauro Restiffe či polský sochař Pawel Althamer, jehož dílo do svých sbírek zakoupila Tate Gallery.

Bohatý doprovodný program ještě zvýšil význam události a její komerční rovinu obohatil o kulturně-edukativní rozměr. Kromě filmu a hudby to byly především denně probíhající přednášky a diskuse špičkových odborníků na palčivá témata z oblasti estetiky, umělecké tvorby a širších aspektů vývoje kultury.