MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2014 červen

Gurlittova závěť

  • Datum / 06. 06. 2014
  • Autor / Ledvina Josef
  • Rubrika / zprávy

Mnichov – Cornelius Gurlitt odkázal svou kontroverzní sbírku čítající kolem třinácti set děl – mezi nimi práce moderních klasiků Chagalla, Kleea, Matisse nebo Picassa – Muzeu umění ve švýcarském Bernu. Německý sběratel byl dlouhodobě vážně nemocný, zemřel v 81 letech na začátku května.

„Přes spekulace v médiích o tom, že sbírka byla v závěti odkázána instituci mimo hranice Německa, přišla tato zpráva jako blesk z čistého nebe, mezi Muzeem umění Bern a panem Gurlittem totiž dosud neexistoval žádný vztah. Vedení muzea a jeho správní rada jsou na jedné straně vděčné a příjemně překvapené, na straně druhé však nechtějí nijak skrývat, že na ně tento odkaz klade mimořádnou odpovědnost a že je s ním spjato množství velmi závažných otázek, a to především otázek právní a etické povahy,“ stojí v oficiálním vyjádření Kunstmusea Bern.

Ještě dlouho poté, co loni na podzim pronikla zpráva o senzačním nálezu v bytě mnichovského důchodce Cornelia Gurlitta na veřejnost, nepsaly kulturní rubriky německých deníků takřka o ničem jiném. Zprvu se věc zdála být jasná. Gurlitt „své obrazy“ zdědil po otci, obchodníku s uměním Hildebrandovi, jednom z těch, kterým bylo za Třetí říše dovoleno obchodovat se „zvrhlým uměním“, respektive byli pověřeni tím, aby jej prodávali do zahraničí, a plnili tak říšskou pokladnu. Sbírka tedy měla představovat především díla zabavená židovským sběratelům, popřípadě od nich vykoupená v situaci jejich existenčního ohrožení. Tento obrázek se ovšem v průběhu času poněkud zkomplikoval, když se ukázalo, že významná část sbírky byla nejspíš Hildebrandem Gurlittem pořízena zcela legální cestou. Určité pochybnosti, jež budou předmětem dalšího šetření, přetrvávají u téměř pětistovky děl.

Gurlittovi právní zástupci podali letos v únoru stížnost proti zadržení sbírky. Sběratel následně podepsal smlouvu se spolkovou vládou a Bavorskem. Podle ní měla být díla do konce tohoto roku zkoumána odborníky a ta, u nichž se neprokáže, že byla uloupena nacisty a mohou být navrácena původním majitelům či jejich potomkům, dostane Gurlitt zpět. Jedním z děl, která nejspíše brzy poputují k dědicům původního majitele, je portrét sedící ženy od Henriho Matisse. Nacisté malbu ukradli v roce 1941 z trezoru, kam ji uložil spolu s dalšími díly židovský sběratel Paul Rosenberg. Na čas Sedící žena dokonce patřila do sbírky Hermanna Göringa. Oklikou se pak dostala do majetku Gurlittova otce.

Chris Marinello, v Londýně působící odborník na dohledávání ztracených uměleckých děl, který zastupuje potomky Paula Rosenberga, byl obsahem Gurlittova testamentu potěšen: „To, že pan Gurlitt odkázal svou sbírku muzeu, hodnotíme kladně, muzea jsou totiž vázána mezinárodními standardy v nakládání s ukradenými uměleckými díly i washingtonskými principy pro nakládání s uměním zabaveným nacisty.“ Washingtonská deklarace z roku 1998 stanovuje, že restituční nároky mají být vyřizovány bez byrokratických průtahů. U děl ve veřejném majetku mají přitom převážit etická hlediska nad požadavkem právně nezpochybnitelného nároku.