Igor Grimmich

Na Akademii výtvarných umění se Igor Grimmich (1979) dostal po necelém roce vlastní volné tvorby. Předcházelo jí nejprve gymnázium, poté střední odborné učiliště, na kterém se vyučil v oboru umělecké truhlářství, a během toho několik let práce v nejrůznějších oborech – byl hlídačem v diagnostickém ústavu nebo například malířem pokojů. Do ateliéru Michaela Rittsteina byl přijat v roce 2002 na základě soustavně vytvářených kreseb, s nimiž měl zkušenost ne delší než půl roku. Zdá se, že by bylo možné konstatovat nový mýtus umělce. Grimmichův náhled na vlastní práci má však zcela pragmatická měřítka: „V jedné chvíli jsem se rozhodl zkusit malovat a začal jsem tak zuřivě, až jsem se dostal na Akademii. Od té doby se s tím vyrovnávám a prostě maluju.“

O jeho přesvědčení vypovídá umanutost a odhodlání, s jakým ke své práci přistupuje. Během pětiletého studia na Akademii se věnoval pouze malbě. „Neměl jsem potřebu vybočovat ze své cesty a zkoušet jiná média. Pro to, co jsem chtěl vyjádřit, jsem našel dostatečně nosné prostředky v malbě. Ta nabízí tak široké spektrum experimentů s formou, že jsem zatím nepotřeboval hledat ještě jiná řešení.“

Grimmich se pak v rámci této cesty soustředil na hledání tematických okruhů, nových obsahů a experimentálních perspektivních možností malby. Okolnosti jeho života mu k tomu doposud nabízely dostatek zdrojů. Jako noční hlídač v centru pro imigranty, jako dělník, jako obyvatel pražské periferie, se stával pravidelně svědkem jevů běžných ve sférách lidí pohybujících se na okraji společnosti. Širokou množinu jeho obrazů tvoří parkové i městské výjevy s prostituujícími se ženami, loupežná přepadení, nehody se změtí účastníků. Série obrazů nazvaných Smíšené poCITY, Prostitutky a také cykly s názvem Nehody a Nokturna, demonstrují jeho úzce zaměřený hledáček. „Fascinuje mě veškerá podivnost, neobvyklost: kurvy, zloději, podvratné živly. Ale i normální městský šum, ve kterém se prolínají všechny sociální vrstvy, které ve městě žijí. Pohybujete se mezi nimi, a ani nevíte, kdo je člověk, který jde proti vám, nevíte, koho míjíte. A on to může být třeba kriminálník nebo pastevec…,“ komentuje svá centrální témata autor.

Sociologický průzkum Grimmich zúročuje i ve své další tvorbě, ve které se zaobírá městem jako celkem, jako strojem pro bydlení. Zachycuje různé městské části, od těch obytných, v jejich naturalisticky vyobrazené neobyvatelnosti, přes užitkové, až po ty honosné, v nichž mapuje především jejich strukturu a chod představovaný dopravní infrastrukturou. Proto své město Grimmich pozoruje většinou z nadhledu: v něm je může lépe uchopit a ještě nahlédnout do oken pro případ, že by se v nich děla nějaká zajímavá, emočně vypjatá nebo nekalá scéna (Výhled II, 2005). Za městský cyklus, v němž z neobvykle nadsazené perspektivy zkoumal existenci lidí v městském prostředí, získal autor v roce 2006 cenu pro mladé umělce ARSkontakt. O Grimmichově tvorbě je v posledních letech slyšet stále častěji – malíř vystavuje na velkých skupinových výstavách v Čechách (Nová trpělivost, Mánes, Praha, 2006) i v zahraničí (Malerei – Wegbereiter zur europäischen Integration, Hannover, Německo, 2005), posledním autorovým výstavním projektem je právě otevřená expozice v pražské Galerii Via Art.