MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2014 únor

Jak propachtovat galerii

Před pěti lety to byla velká zpráva. Středočeský hejtman David Rath začátkem února 2009 ze dne na den odvolal ředitele Českého muzea výtvarných umění Ivana Neumanna. Hlavní důvodem mělo být neustále odkládané otevření kutnohorské pobočky muzea, druhým pak stav galerie v pražské Husově ulici. „Současné využití prostor působilo při kontrole téměř mrtvým dojmem, což vedení kraje považuje za další selhání managementu muzea,“ čteme v dobové tiskové zprávě.

Oficiálním vyjádřením však věřil málokdo. Ostatně deklarovaný záměr kraje přebudovat galerii na informační centrum a výstavní program zaměřit „na propagaci středočeských umělců“ příliš důvěry nevzbuzoval. Odborná veřejnost kraj podezřívala, že hlavním důvodem Neumannova odvolání je snaha propachtovat domy v atraktivní lokalitě Královské cesty, ve kterých muzeum sídlilo. Proti Rathovu postupu se sepisovaly petice, diskutovalo se v médiích, ale marně.

Nově jmenovaný ředitel Jan Třeštík v květnu 2009 muzeum zavřel a začal s rozsáhlou rekonstrukcí, která nakonec zabrala bezmála tři roky a kraj přišla na 48 milionů korun. Mezitím došlo k přejmenování muzea na GASK a k jeho přesunu do Kutné Hory, další výměně ředitele, ale to není až tak podstatné. V březnu 2012 v Husově ulici zahájila provoz nová galerie GATE, která sice formálně dál patřila pod muzeum, nyní přejmenované, ale jejíž program měla na starost Středočeská turistická a informační služba (STIS).

Výstavní prostor neměl vlastního kurátora a program zajišťovali zejména více či méně důvěryhodní obchodníci s uměním. Ostatně tisková mluvčí STISu už při otevření našemu časopisu bez uzardění řekla, že „výdělečnost stojí na prvním místě“. Krátce po Rathově zatčení a obvinění z korupce vedení kraje v květnu 2012 rozhodlo, že STIS jako samostatnou akciovou společnost zruší.

Začátkem letošního ledna pak přišla zpráva, že v rámci likvidace STISu se ruší i galerie GATE. Prostory v Husově ulici mají být komerčně pronajaty. Nakonec tedy dochází přesně k tomu, čeho jsme se před pěti lety báli, jenže dnes už to, zdá se, nikomu ani nevadí. Dělat z galerie GATE, která hostila i vysloveně podezřelé projekty, pilíř pražské kultury samozřejmě nejde, celá historie galerie je však výmluvnou případovou studií o tom, jak se tuneluje zdejší veřejná sféra. Kdo bude další? Mánes? Špálovka?

Jestli z celého příběhu vyplývá nějaké ponaučení, tak jen to, jak je pro galerie financované z veřejných rozpočtů důležité dbát o kvalitu a odbornou úroveň svých výstupů. Pokud příliš podlehnou tlaku zřizovatelů, že záleží jen na ekonomických výsledcích, snadno se dostanou do pozice, že až dojde k další fázi škrtů či restrukturalizací, kdy bude ohrožena samotná jejich existence, nikdo se za ně nepostaví.