MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2009 duben

Jakub Janovský

Absolvent jihlavské Střední umělecké školy grafické, student ateliéru kresby Jitky Svobodové na Akademii výtvarných umění v Praze, ale především autor kreseb, ready madů, instalací, videí a s tím spojených performancí, s jehož prací se můžete setkat právě nyní v prostorách Galerie hlavního města Prahy.

Nově otevřený výstavní prostor v Domě U Zlatého prstenu dostal název Start-Up podle zaměření, kterému je určen: představuje mladé autory, kteří stojí na prahu své kariéry. V dubnu zahájí svůj provoz výstavou Jakuba Janovského (1984), studenta pátého ročníku AVU. Kango Mortale je výstavní projekt, který Janovský katalogizoval už v minulém roce. Publikace, která vznikla, shrnuje většinu realizovaných kreseb, které mezi lety 2006 a 2009 vznikaly v opuštěných, vybydlených budovách napříč celou republikou. Některá z těchto děl můžete ještě dnes najít v jihlavských squatech nebo pražských fabrikách. Za většinou z nich se už ale historie zavřela, protože skončily stejně jako stěny, které je hostily – byly zbořeny.

Když jsem se Jakuba ptala, jestli jej zmar jeho monumentálních kreseb nemrzí, bezstarostně odpověděl, že ne: „Vnímám to jako očistný proces. Samotné zbavování se jich bylo pro mě v určité době mnohem zajímavější než vytváření obrazu jako nějaké hodnoty, která přetrvá navždy. Neovlivnitelný zánik kreseb v domech demoličních výměrů byl součástí počáteční myšlenky. Později jsem se pokusil kresbu vytvořit a následně ji sám kontrolovaně zničit. Videozáznam mi umožnil celou akci dokumentovat.“

Videoart vnímá Jakub Janovský jako významonosný doplněk svých kreseb. Bez nich video samo o sobě nefunguje, s nimi doplňuje kontext. Režii neprokládá žádným střihem, v deseti až dvacetiminutových sekvencích jen střídá zaměření na detail a na celek grafomanicky vznikajících kreseb, které se v posledních době stávají až jakýmsi falešným tetováním. Tak své kresby vnímá a tak o nich i mluví: jako o kresbách paralelních s kresbami na lidské tělo. Všechny tři koncepce propojuje Janovský právě ve výstavě navržené pro Dům U Zlatého prstenu – monumentální kresebné fresky pokrývají stěny síně, v níž běží video se záznamem body artu, detailů jeho provedení i reflexe celku.

To je však až výsledek jeho desetileté práce. Na střední škole se věnoval kresbě a grafice a na Akademii výtvarných umění byl Jitkou Svobodovou přijat na základě předložených deníkových kreseb. Ty se vyvinuly až do cyklu portrétních maleb, které představil na své první samostatné výstavě v roce 2004. V síni židovského hřbitova v Telči vystavil sérii odkazující k neznámým pohřbeným, Hlavy z jeho hlavy. Další roky se držel hlav a figurálních motivů, které přerostly do už zmíněných nástěnných prací realizovaných v industriálních prostorách. Na zdi kreslil nejrůznější personifikované představy, fantómy, lidská torza nebo jejich pouhé končetiny, z nichž cákají kapky krve nebo šlehají plameny. Interiér devastované architektury byl jedním z určujících prvků jeho kreseb vůbec. „Ve smyslu tvorby v architektuře mě fascinuje třeba Gordon Matta-Clark. Některé principy jeho tvorby jsou mi blízké, převážně ty, které souvisejí s bezprostřední akcí.“

V obsesivně kreslířském gestu, které se pohybuje od racionálního pojednání prostoru až po zahlcení v duchu hororu vacui, Jakub pojednává nejen rozpadající se stěny s pamětí místa, ale i předměty denní potřeby nebo nalezené artefakty, jako jsou například kandelábry lamp. Dvojici takových spojil v objektu Totemik (2008) a pokryl je chaotickými kresbami spojenými s písmem. Užití textu nebo písma samotného je pro něj ostatně typické, přičemž text nevnímá jen jako nositele významu, dokonce jej používá s pravopisnými nebo syntaktickými chybami, ale vnímá je esteticky. V procesu kreslení pak už nejde o to, jestli je kresleným abstraktní znak, křivka nebo tvar písmene.

Písmo i kresbu Jakub Janovský používá i v malbách, které vytváří od roku 2004. Nepovažuje se za malíře, přesto mu pod rukama vzniklo už několik celků, které překvapují svoji intenzitou. Takové jsou monochromně laděné malby, které koloruje ryze kreslířským, plošným způsobem, bez využití valérů, z cyklu Woodoo Toyi (2007) a Alcohole eye (2008), z nichž druhý, klauzurní cyklus představil také na samostatné výstavě v Oblastní galerii vysočiny v Jihlavě. Jakub Janovský je jistě autorem s velkým potenciálem. Představil jej v minulém roce třeba na výstavě Pacientův pacient, nebo v letošním roce na výstavě Introcity: Nukleární rodina v pražském Topičově salonu, kde se prezentoval netradičně instalovanou projekcí a objekty. V Domě U Zlatého prstenu se s ním můžete setkat až do začátku května.