MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 červen

Michaela Thelenová

Patří mezi nejzajímavější a nejvýraznější fotografky mladší střední generace. Upozornila na sebe na přehlídkách, jakými byly například IV. Bienále nejmladšího umění Zvon nebo Nejmladší ve Veletržním paláci, v roce 2003 byla jednou z finalistek Ceny Jindřicha Chalupeckého. Kromě vlastní tvorby se věnuje i pedagogické práci: od roku 1994 je odbornou asistentkou ateliéru Fotografie na Fakultě užitého umění a designu v Ústí nad Labem.

Michaela Thelenová (1969) vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a její zájem se od počátků stáčel k fotografii. Začala s klasickou fotografií, brzy přijala i digitální techniku a nyní tvoří stěžejní část její tvorby digitální fotografie. Zasahuje do ní nejrůznějšími způsoby – od přidané textové složky přes intertextuální prolínání dvou vizuálních elementů až po konceptuální konfrontace založené na kontrastu existujícího a dle reálného obrazu napodobeného.

V cyklu digitálních tisků Geist und Schönheit (2006) užívá autorka spojení vizuality, jež čerpá z estetiky německých propagandistických časopisů 30. let 20. století oslavujících dokonalost lidského těla a krásu ducha, s textovým komentářem, který zdůrazňuje německost i užitím švabachu. Vizuální forma zůstává konzervována z meziválečných let, avšak primární ideologický smysl je zkarikován nejen figurou árijského nadčlověka, který v instruktážních výjevech koná své vyšší poslání v humorném, jemně dehonestujícím kontextu, ale i neadekvátností textové složky. I přes nadsázku a grotesknost tu však zůstává nadčasové znepokojení, které celek vyvolává.

Manipulované spojení dvou obrazových elementů využila například v cyklu Krajiny (2005), v nichž překryla obraz krajiny ikonou webového komunikačního okna, a podrobila ji tak (podle Derridovy filozofie reprezentace uměleckého díla) přezkoumání, odkryla ji novým interpretacím a umožnila nový výklad a pojetí. Tuto svobodnou asociační hru s médiem fotografie autorka rozvíjela už ve starším cyklu digitálních tisků nazvaných Satelit
(2002–2003), kde se s vtipnou nadsázkou dotýká lidské důvěry ve fotografické médium a jeho schopnosti manipulovat našimi představami o skutečnosti. V osmi diptychových výjevech konfrontuje zvětšenou fotografii satelitního snímku známého místa nebo kontinentu s fotografií podomácku vyrobené nápodoby prvotního obrazu. Tak tu vedle sebe stojí satelitní snímky a Socha svobody z dětských hracích kostek nebo Aljaška ze syrového masa a nití.

Thelenová však zcela neopustila ani klasický fotografický postup. Například v cyklu fotografií nazvaném Trička (2003) se odklonila od novátorských postupů a zaměřila se na nalezené záběry. Nemanipulované fotografie zachycují majitele a potisk jeho trička společně s přívěškem, které se ocitají v nesmyslné, nelogické kombinaci, která dokládá, jak bezmyšlenkovitě člověk dokáže přistupovat k sebeprezentaci. Také současný projekt Artwall, který nese název Na chvíli… (2007) je fotografickým celkem zachycujícím nalezené. Autorka se v něm soustředí na problematiku podvědomé a nenápadné manipulace lidského myšlení a na moment, v němž k této manipulaci dochází.

„V mé fotografické tvorbě se prolínají dvě linie, které se ovšem vzájemně nevylučují, naopak spolu velice úzce souvisejí. První rovina je spíše osobní a intimní, je jistou soukromou výpovědí přetransformovanou do obecnějších významů a souvislostí. Konkrétní zážitek nebo zkušenost se pro mne stává možností pojmenovat a dešifrovat univerzálnější zákonitosti. Druhá linie je více konceptuální. Snažím se přesně postihnout konkrétní myšlenku, nebo se dotknout určitého problému,“ komentuje svůj přístup k tvorbě Thelenová.

S dílem Michaely Thelenové se divák může právě teď setkat na stěnách nábřeží Kpt. Jaroše a E. Beneše v projektu CSU Praha a na skupinové výstavě Hrubý domácí produkt v Městské knihovně v Praze.