MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

červenec - srpen / 2018
Aktuální
číslo
  červenec - srpen

/ Jiří Kolář v Národní galerii

/ Rozhovor s Lubomírem Typltem

/ 120 let Maroldova panoramatu

obsah

 

Výběr z archivu

O nejslavnější Schieleho kresbě ve
sbírce pražské Národní galerie

Na okraj výstavy Konec zlatých časů...

Rozhovor s Josefem Koudelkou
"Knížka je daleko víc než jedna fotografie.
Každý dokáže, třeba i náhodou, udělat
jednu,dvě slušné fotografie, ale dát
dohromady pořádnou knížku, aby to
dávalo smysl, to je něco jiného."

Rozhovor se Zdenkem Felixem 
Teoretik umění Zdenek Felix je jako tažný
pták, nestěhuje se však za dobrým poča-
sím, ale za uměním. Koncem dubna
oslavil osmdesátiny, rozhovor s ním jsme 
přinesli právě před deseti lety.

Ministr kultury mezi Shakespearem a Šetlíkem

Koncem června byl do funkce ministra kultury jmenován Antonín Staněk (ČSSD). Ve funkci vystřídal Ilju Šmída, který coby nestraník za ANO působil v první neúspěšné vládě Andreje Babiše od loňského prosince. Práci ministra v menšinové vládě ANO a ČSSD hodlá Staněk vykonávat současně s poslaneckým mandátem a po čtyři měsíce i s funkcí primátora Olomouce. Po jmenování ministrem nicméně odstoupil z čela stranické kandidátky pro podzimní komunální volby.

Skoro jako malovaný, Antonín Staněk na portrétu Jadrana Šetlíka, foto: jadransetlik.com

Původní profesí je dvaapadesátiletý Antonín Staněk vysokoškolským pedagogem. Před nástupem do úřadu primátora vedl katedru společenských věd na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, jejímž je sám absolventem. Jeho oborovou specializací je didaktika se zaměřením na občanskou výchovu. Členem ČSSD je od roku 2001, letos neúspěšně kandidoval na předsedu strany. Poslancem byl zvolen loni poprvé, v komunální politice působí od roku 2010. V čele Olomouce stojí od roku 2014.

Před vstupem do vlády byl Antonín Staněk členem parlamentního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, ve sněmovně se však nejvíce angažoval v debatě kolem novely vodního zákona. Do Lidových novin v dubnu napsal obsáhlý komentář, ve kterém upozorňoval, že navrhované zpřísnění pravidel pro čištění odpadních vod znemožní vyvážet žumpy do komunálních čističek a poškodí automobilový a chemický průmysl. Na poli kultury na sebe zatím nejvýrazněji upozornil v květnu, když podpořil a následně v rozhovoru pro aktuálně.cz srdnatě obhajoval nominaci normalizačního básníka Karla Sýse na státní vyznamenání.

Na internetových stránkách Muzea umění Olomouc je k přehrání hodinová debata s Antonínem Staňkem z letošního února, ve které hovoří o svém tříletém působení na postu primátora. Problematika kultury je zmiňována jen okrajově, o svém vztahu k divadlu však Staněk mimo jiné říká: „Jestliže vám dají třikrát po sobě hru, ze které jste deprimovaný a odcházíte z toho divadla úplně zdrcený, tak je to špatný. (…) Já mám takový ještě další lakmusový papírek – moji ženu. Ona vydrží sedět, ale nezvládne například operu Wagnera, protože prohlásila, že to není normální délka. Stejně tak nezvládne bez proškrtání Shakespeara.“

Coby primátor se Antonín Staněk zasloužil o vytvoření portrétní galerie všech starostů a primátorů, kteří stáli v čele Olomouce od roku 1850. Dvaadvacet fotografií, které jsou od června součástí stálé expozice v historické budově radnice, „unikátní metodou přenosu snímků na plátno“ (jak praví tisková zpráva) vytvořil Jadran Šetlík. Fotografie šesti polistopadových představitelů města stály sto tisíc korun každá, přefocení historických portrétů bylo levnější. „Je potřeba říct, že umělecké fotoportréty jsou svou podobou blízké těm malovaným, které by vyšly mnohem dráž. Navíc se jedná o signovaná díla, která budou majetkem města a jejich hodnota může postupně dále růst,“ vysvětlil Olomouckému deníku Staněk.

Při uvedení do úřadu ministra kultury Staněk jako své priority jmenoval vyřešení otázky více než jedné miliardy korun chybějící na investiční akce, podporu živého umění a prezentaci české kultury v zahraničí. Další záměry lze vyčíst z květnového návrhu programového prohlášení vlády. Opakuje se zde příslib navýšení rozpočtu ministerstva kultury a zvýšení platů zaměstnanců státních kulturních institucí na úroveň zaměstnanců ve školství a sociálních službách. Stejně jako v programovém prohlášení vlády Bohuslava Sobotky koaliční strany slibují, že připraví zákon o veřejných kulturních institucích, které by nahradily stávající příspěvkové organizace.

Návrh zmiňuje i konkrétní projekty, které se vláda zavazuje podpořit. Jmenovány jsou dokončení rekonstrukce Národního muzea, vybudování památníku romského holokaustu v Letech či revitalizace pražského Klementina a Invalidovny. Z oblasti výtvarného umění pak stavba Západočeské galerie v Plzni a Středoevropského fóra Olomouc (SEFO). Podporu projektu SEFO koncem června při návštěvě Muzea umění Olomouc osobně vyjádřil i premiér Andrej Babiš. „Tady je ideálně velký kámen. Poklepeme ho teď s panem premiérem, panem primátorem i panem ředitelem a stavba může začít,“ reagoval na jeho slova hejtman olomouckého kraje Ladislav Okleštěk.

Ve výčtu třinácti kulturních projektů, které koaliční prohlášení jmenuje, překvapivě absentuje Národní galerie, respektive plánovaná rekonstrukce Veletržního paláce. Ještě při své březnové návštěvě sídla Sbírky moderního a současného umění se přitom Andrej Babiš k projektu hlásil. „Navštívili jsme Novou scénu Národního divadla s projektem ve výši 1,7 miliardy korun, Veletržní palác s projektem za 3 miliardy korun a Invalidovnu, kde je projekt za 1 miliardu korun. Jedná se o investice, které mají perspektivu a musí mít naši podporu. Určitě je nutné zahrnout je do investičního plánu, který připravujeme a budeme ho projednávat v Poslanecké sněmovně,“ sliboval tehdy Babiš.