MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2019 červenec - srpen

Nápady čtenáře detektivek

Jdete k vodě. Balíte plavky, ručník a knihu. Plavky mám jedny, ručník neřeším, takže zbývá kniha. Nebudu to natahovat, vzal jsem si sebou studii Mirka Vodrážky s dlouhým názvem Výtvarné umění a jeho subverzní role v období normalizace. Podtitul knihy „Demytologizační a detektivní příběh“ zněl slibně oddechově, zkrátka detektivka k vodě. Žertuji. Na práci mě upozornil Tomáš Ruller, který mně a mnoha dalším poslal formou hromadného mailu před půl rokem jednu kapitolu z tehdy ještě připravované knihy, která mu evidentně přišla osobně obzvláště důležitá, neboť byla věnována Jiřímu Valochovi a jeho spolupráci s StB. Valochovo konfidentství bylo a je velké téma nejen brněnské umělecké scény. Evidentně není nijak nové, neboť vyšlo najevo, jak uvádí v knize sám Vodrážka, již v roce 1992, kdy se Valochovo jméno objevilo ve třetím díle tzv. Cibulkových seznamů. Těšil jsem se, že se konečně dozvím, koho všeho, co, kdy a jak Valoch napráskal. Valochův svazek byl v revolučních dnech skartován, takže dohledat informace o jeho aktivitách je náročný úkol vyžadující erudici a sitzfleisch hodný člena badatelského Centra pro dokumentaci totalitních režimů. Tomáš Ruller v příloze mailu poslal pár skenů Valochových bonzů, které se našly ve svazku vedeném na Milana Kozelku, a které se staly zdrojovým materiálem pro Vodrážkův text. Tyto dokumenty Vodrážka transformuje do textu, kde odkazuje na Rolanda Barthese, Carla Schmitta a Gillese Deleuze, srovnává Valocha s Egonem Bondym, polemizuje s trans-levicí a Petrem Dubem, zmiňuje svůj zápas proti Karlu Srpovi st. a připomene, že většinová politická reprezentace zvolí do čela vlády Andreje Babiše. Pokud nejste milovníci podobného intelektuálního freestylu, nedovíte se o Valochově donášení faktograficky již nic, co by neobsahovaly výše zmíněná naskenovaná udání. Ty však nejsou součástí publikace, a to ani ve formě faksimile ani přepisu. Pokud Vodrážka konstatuje, že „ve výtvarné komunitě není vůle ke kritickému zhodnocení díla a osobnosti Jiřího Valocha jako nedílného celku“ (což nápadně připomíná dikci informátorů), pak svým dílem ke změně situace moc nepřispívá.



Uzavřený článek / Přihlašte se




Vážený uživateli, přístup k tomuto článku je umožněn
pouze předplatitelům časopisu Art+Antiques.
Přihlašovací údaje jsou zasílány společně s předplatitelskou ARTcard.