MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2009 červenec - srpen

Nominace na Chalupeckého

Praha – Mezinárodní porota Ceny Jindřicha Chalupeckého vybrala v polovině června letošní finalisty. Již teď je jasné, že po třech laureátkách cenu letos získá muž. Letošní finále je čistě pánské, nominováni byli: Zbyněk Baladrán, Ondřej Brody, Radim Labuda, Tomáš Moravec, Jiří Skála a Evžen Šimera. Vítěz ceny bude vyhlášen 4. listopadu v brněnské Redutě.

V Brně také od 22. října do 23. listopadu proběhne výstava finalistů. Od roku 2002 se totiž v pořádání expozice a slavnostní ceremonie střídá Praha s Brnem. V minulém roce finalisté vystavovali jednotlivě, každý v jiné z pražských alternativních galerií, letos se opět představí společně, a sice v prvním patře brněnského Domu pánů z Kunštátu.

V porotě letos zasedají Suzanne Altmannová (Německo), Elizabeth Gradyová (USA), Joanna Mytkovská (Polsko), Jana Oravcová (Slovensko), Pavel Liška, Jan Merta a Jiří Ptáček. Tvorbu finalistů charakterizovali porotci následovně:

Zbyněk Baladrán (1973) často pracuje s nalezeným vizuálním, zvukovým a textovým materiálem. Metodou dekonstrukce se dopracovává k nečekaným reinterpretacím historických dokumentů, obvykle ve formě videoprojekcí. Mezi nominovanými byl již v letech 2004 a 2005.

Ondřej Brody (1980) ve většině svých děl konfrontuje společenská tabu. Při jeho produkcích se nebojme stydět, případně mít neklidné sny. Nedívejme se na ně pohledem voyeurů, ale vystavme se jejich přímým nárazům.

Radim Labuda (1976) využívá médium videa nečekanými způsoby: někdy je poetický a jindy drsně nekonvenční. Témata současné kultury a umění dokáže propojit se svými osobními příběhy. Své záběry komponuje téměř jako malby.

Tomáš Moravec (1985) zaujal svou schopností kombinovat intervence do veřejného prostoru se silným citem pro uměleckou formu. Ve svých světelných projekcích promítá geometrické vzory na místa, jež jsou spojena s pohybem lidského těla, jako jsou například přechody pro chodce nebo schodiště.

Jiří Skála (1976) Ve Skálově uvažování se opakovaně objevují motivy osobního vztahu k věcem, mezilidské komunikace nebo lidské práce. Ve svém výjimečném projektu Výměna rukopisu transformoval jeden ze základních pilířů lidské identity. Mezi nominovanými byl již v roce 2004.

Evžen Šimera (1980) se v poslední době věnuje obrazům. Neobvyklých výsledků dosáhl užitím stékajících kapek po plátně, jimiž nahrazuje tradiční malířské postupy. Hledá styčné body mezi malbou a objektem, autorstvím a náhodou.

Cena Jindřicha Chalupeckého se uděluje umělcům do 35 let za „mimořádný umělecký výkon, který prokazatelně vypovídá o míře talentu mladého umělce a současně je objevný a přínosný pro českou kulturu“.
Ocenění vzniklo v roce 1990 z iniciativy Václava Havla, Theodora Pištěka a Jiřího Koláře s cílem podpořit mladé talenty a umožnit jim přímý kontakt se světovou výtvarnou scénou. Vítěz získává šestitýdenní pobyt v rezidenčním centru v New Yorku, 100 tisíc korun na nový umělecký projekt nebo katalog a 50 tisíc korun na podporu dalšího tvůrčího rozvoje.

Prvním laureátem ceny se v roce 1990 stal Vladimír Kokolia, zatím poslední držitelkou je Eva Koťátková, která bude přes léto vystavovat v Galerii Václava Špály, čímž si splní „právo a povinnost“ uspořádat nejpozději během dalšího roku po zvolení výstavu svých prací.