MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2012 duben

O křižovatce

Při procházení výstavy Eduarda Souto de Moury v galerii Jaroslava Fragnera si toho nelze nevšimnout: značnou část soutěžních návrhů, které jsou zde prezentovány, tvoří nejrůznější dopravní stavby a infrastruktura. U nás se k podobným stavbám architekt či urbanista většinou vůbec nedostane. Oblasti silničních staveb vládnou dopravní inženýři, kteří jsou tak zaujati bezpečností a plynulou jízdou, že si často vůbec nevšimnou, že se ocitli uprostřed města či vesnice. Má to důsledky nenápadné, ale všudypřítomné – třeba náměstí, které je ve skutečnosti jen nafouklá křižovatka plná bílých čar. Ale páchají se i skutečná zvěrstva – rychlostní komunikace přetínající obytné čtvrti nebo mimoúrovňové křižovatky s klaustrofobními podchody, nebo rovnou bez nich. Místo aby se charakter komunikace přizpůsobil městu, tak se město jen horko těžko přizpůsobuje dopravě.

Asi největší tuzemskou dopravní stavbou zasahující do městské struktury je pražský projekt vnitřního, tzv. „městského“ okruhu, jehož součástí je i nechvalně proslulý tunel Blanka. Kromě zcela zásadní otázky opodstatněnosti a trasování této obří stavby se stojí za to podívat i na jednotlivá řešení souvisejících dopravních uzlů. Jednou z urbánních holosečí je bezpochyby křižovatka Malovanka, která se dokončuje v místě spojení tunelu Blanka se Strahovským tunelem. Jde o rozsáhlou plochu (nebo spíše díru) tvořenou soustavou dopravních koridorů v různých výškových úrovních. Slepé místo, zcela vytržené z organismu města, těžce překonatelná bariéra stojící uprostřed obytné čtvrti nedaleko Pražského hradu. Architekti Jiří Opočenský a Štěpán Valouch se tímto místem zabývali již v roce 2010 v rámci projektu Městské zásahy. Tehdy navrhli překrýt prostor křižovatky nerezovou sítí porostlou popínavými rostlinami a oba „břehy“ propojit dvojicí zkřížených lávek. Na zadání Městské části Prahy 6 pak architekti na návrhu dále pracovali.

Větší naděje na realizaci však obyvatelům Břevnova svítá až nyní. Praha 6 se chce s projektem Opočenského a Valoucha ucházet o peníze z dotačního programu na izolační zeleň Státního fondu životního prostředí. Architekti tak nyní zpracovávají dokumentaci pro územní řízení na průchodnější variantu – pěší lávky zůstávají, namísto zeleného překryvu však návrh počítá s pozemními konstrukcemi porostlými zelení. Díky nim se bude křižovatka podobat labyrintu francouzské zahrady, cílem je však především snížit hluk a prašnost v okolí. Náklady se v této fázi odhadují jen těžko, určitě však překročí 100 milionů korun. Až dvě třetiny této částky může pokrýt dotace, zbytek přislíbilo zaplatit hlavní město. Také vás napadá otázka, proč podobné řešení nebylo už od začátku samozřejmou součástí projektu dopravního uzlu v obytné čtvrti?