MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2009 prosinec

Staronový rektor

Praha – Novým rektorem pražské Akademie výtvarných umění byl zvolen historik umění Jiří T. Kotalík. Funkce se ujme začátkem února příštího roku. Kotalík stál v čele školy již po dvě funkční období – v roce 1997 vystřídal ve funkci Milana Knížáka a po šesti letech, v roce 2003, pak předal vedení školy Jiřímu Sopkovi.

Akademický senát zvolil Jiřího T. Kotalíka 16 hlasy z 21. Jediným protikandidátem byl další pedagog akademie, výtvarník Jiří Příhoda, který získal 5 hlasů. Kotalík ve svém programu deklaroval především udržení stávající kvality výuky na AVU, Příhoda naopak prosazoval větší otevřenost a obměnu pedagogů.

Akademickému senátu přišlo po zveřejnění kandidátů několik dopisů od mladších i starších absolventů školy i dalších zainteresovaných osob. Všichni se vyslovili pro razantnější změny ve vedení akademie, její větší otevření veřejnosti, omlazení pedagogického sboru i prohloubení kontaktu se zahraničím. Pisatelé tedy vesměs podpořili program Jiřího Příhody.

Například polský umělec Zbigniew Libera, který na AVU působil v loňském roce, ve svém dopise píše: „Díky své dosavadní mezinárodní zkušenosti, ale i faktu že v posledních letech žiji v Praze a účastním se zde místního dění, si dovoluji tvrdit, že je nezbytné, aby se z AVU stala živá, otevřená a komunikativní instituce. K tomu, aby AVU dosáhla úrovně evropských škol, je zcela nezbytná změna. Dávno již nejsme oslabená část Evropy.“

Z českých umělců zaslal akademii otevřený dopis například malíř Jan Merta: „Jiří Příhoda je stále ještě mladý umělec, který ví, že pokud má mít škola úroveň a žít, musí se vyvíjet a proměňovat, musí být co nejvíce otevřená. Obecně je potřeba každou vysokou školu čas od času reformovat, aby nezatuchla a nezfosilněla. A proto by se podle mého názoru měly na AVU pravidelně konat nejen volby na post rektora, ale i pravidelné konkurzy na místa všech pedagogů.“ Fotograf Jiří Thýn se vyslovuje podobně: „Pro zdravý vývoj školy je nezbytně nutné, aby se do jejího vedení dostali lidé s novými myšlenkami a novou energií.“

Nejostřeji svůj názor formuloval umělec Jiří Černický: „Jako bývalý absolvent AVU s velkým zájmem sleduji volbu rektora a jsem jejím vývojem velmi znepokojen až znechucen. Vždy jsem si myslel, že moderní umění má souvislost s progresivitou, s novými myšlenkami a experimentem. Avšak atmosféra na této instituci už léta vypovídá spíše o strnulosti, uzavřenosti, rigidnosti, zatuchlosti, atd. Zkrátka AVU je opravdu v nejhorším slova smyslu ‚akademická‘, a to zejména díky starší generaci profesorů v čele s rektorem Kotalíkem. Jsem hluboce přesvědčen, že mnozí z těchto profesorů již dávno ztratili pojem o tom, co hýbe současným světem umění, a navíc z mnohých z nich cítím i určitou averzi vůči tomu, co se v moderním umění děje.“

Důvěru akademického senátu však přesto dostal na další čtyři roky Jiří T. Kotalík. Možná se akademici obávali změn a sáhli raději po jistotě – osvědčeném jménu, od kterého vědí, co mohou čekat. Nebo je Jiří Příhoda nedokázal přesvědčit, že přichází s ucelenou představou, jak školu dál vést. Každopádně je škoda, že se do voleb nedostalo více kandidátů a nerozvinula se větší diskuse o budoucnosti školy. Postavit rozhodování jen na polaritě stávající kontra nové je trochu málo.