MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2019 září

Světové kulturní dědictví 2019

  • Datum / 09. 09. 2019
  • Autor / Ledvina Josef
  • Rubrika / zprávy

V červenci se tuzemskými médii prohnala zpráva, že se Česko po dlouhých šestnácti letech zase dočkalo, a to hned dvakrát. Na zasedání v ázerbajdžánském Baku rozhodl Výbor pro světové dědictví UNESCO hned o 29 nových zápisech a byly mezi nimi Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří a Krajina pro chov a drezúru ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem. Zatímco Kladrubský hřebčín a s ním funkčně svázaná kulturní krajina se nachází na území Pardubického kraje, Hornický region je rozprostřen na obou stranách českoněmecké hranice.

Prvotní idea nominovat k zápisu Krušnohoří vznikla u německých sousedů, i když od počátku bylo počítáno s tím, že půjde o podnik mezinárodní. Už v roce 1998 se tak dostalo Krušnohoří na seznam zvažovaných kandidátů připravovaný německým spolkovým ministerstvem kultury. Na Hornické akademii Technické univerzity ve Freiburgu vznikla nejprve pracovní skupina a v jejím rámci i realizační studie, v roce 2003 pak již českoněmecký spolek na podporu a koordinaci projektu. V roce 2014 přišel první pokus o zápis, expertní poradní orgán tehdy ale zápis nedoporučil, respektive doporučil přepracování, letos se tedy Krušné hory a jejich hornická paměť dočkaly.

Hornický region sestává celkem z 21 lokalit, z nichž pět se nachází v Čechách (jsou to hornické krajiny Jáchymov; Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná; Krupka; vrch Mědník a Rudá věž smrti u Ostrova). Nejde jen o působivou architekturu historických hornických sídel nebo technické památky, ale i subtilnější relikty hornické minulosti dochované v krajině. Do druhé kategorie spadá například louka na Božím Daru zvlněná nízkými kopečky, které tu zůstaly po rýžování cínu. Zmíněná věž smrti pak odkazuje k době, kdy se na české straně hor těžil uran, konkrétně jde o objekt, který v 50. letech sloužil jako třídírna uranové rudy v pracovním táboře Vykmanov.

„Je pro nás ctí, že se Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří ocitl po boku dalších památek světového dědictví. Na tuto chvíli dychtivě čekali i obyvatelé krušnohorského regionu, který se opírá o stovky let trvající tradici společného soužití lidí na obou stranách hranice,“ přivítala zápis pro ČTK náměstkyně českého ministerstva kultury Petra Smolková. Saský premiér Michael Kretschmer zase hovořil o tom, že jde o uznání „práce a úspěchů lidí, kteří tento přeshraniční region po staletí utvářeli“. K tomu je namístě dodat, že na české straně Krušných hor tito lidé ani jejich potomci už prakticky nežijí – po roce 1945 byli vyhnáni v rámci vysídlení německojazyčných občanů Československé republiky.

V rozhovoru pro Deník N tuto skutečnost a její důsledky okomentoval český koordinátor přeshraniční nominace Michal Urban: „Odsunutí Němci před válkou tvořili devadesát až sto procent obyvatel. Pak přišla snaha Sudety dosídlit z vnitrozemí, lidé tam jezdili zbohatnout – jako na Klondajk. Pokud jde ale o tradice a kořeny, tak minimálně první dvě generace si až na výjimky nenašly vztah, který mělo původní obyvatelstvo. Když to srovnám se situací v Německu, tak tam lidé vědí, v jaké krajině žijí, znají tradice, váží si montánního dědictví, existuje spousta spolků, které se snaží zvyky podporovat a rozvíjet. To je věc, která se u nás začíná rozvíjet až v poslední dekádě.“

O nových zápisech rozhoduje mezivládní Výbor pro světové dědictví každý rok na svém zasedání. Výbor sestává ze zástupců jednadvaceti států patřících mezi signatáře Úmluvy o světovém kulturním dědictví a je volený Valným shromážděním smluvních států, obvykle na dobu čtyř let. O zápisu Kladrubského hřebčína, Hornické krajiny Erzgebirge/Krušnohoří a dalších červencových přírůstků do seznamu rozhodovali mimo jiné zástupci Angoly, Brazílie, Norska, Kuvajtu, Číny, Ázerbájdžánu, Guatemaly nebo Kyrgyzstánu. Tento rozhodovací proces tak nevyhnutelně ovlivňují politická a diplomatická hlediska. Výbor pro světové kulturní dědictví sice rozhoduje na podkladě materiálů a doporučení poradních orgánů tvořených členy Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS – International Council on Monuments and Sites), tedy organizace sdružující profesionály v oboru památkové péče, to ale neznamená, že jejich doporučení vždy respektuje. Letos byla shoda mezi doporučeními ICOMOS a rozhodnutím výboru 37 procent. Což není tak málo, jak by se na první pohled mohlo zdát. Loni byla shoda jen něco málo přes třicet procent a v „rekordním“ roce 2016 dokonce jen 16 procent (UNESCO ale pamatuje i časy, kdy mezi odborností a diplomacií panovalo větší porozumění – v letech 2005 a 2008 shoda dosahovala zhruba 70 procent, v roce 2013 šedesáti).

Neshoda ale nutně neznamená, že poradní orgány doporučily zamítnutí návrhu a výbor jej přesto schválil. ICOMOS navrhuje nejen zamítnutí, ale také odklad, nebo předkládá doporučení ohledně úprav návrhu, které by měly předcházet další nominaci. Kladrubský hřebčín tak byl letos podmínečně zapsán, i když bylo navrhovateli „doporučeno“, aby byl odložen, než bude „rozšířena nárazníková zóna na jižní hranici navrhované oblasti“ a Kladrubskému náhonu bude udělena památková ochrana. Podobně se dočkala už letos zápisu přírodní rezervace (v tomto případě na seznam Světového přírodního dědictví) Migrační hnízdiště na pobřeží „Bohaiského zálivu Žlutého moře – Fáze I“ (Migratory Bird Sanctuaries along the Coast of Yellow Sea Bohai Gulf of China – Phase I). Zde poradní orgány (v tomto případě složené z odborníků na ochranu přírody) odmítly záměr rozfázovat zápis přírodní lokality o celkové rozloze 730 tisíc hektarů, a doporučily podat návrh celého území.

Případ stojí za zmínku i proto, že Čína má aktuálně ve výboru svého zástupce. Podobně je v něm zastoupen Ázerbajdžán a i jeho nominace letos na zasedání v Baku uspěla navzdory stanovisku poradních orgánů. Neshoda je ale v tomto případě mnohem razantnější. Ázerbajdžán se s historickým centrem města Sheki s Chánovým palácem o zápis pokoušel už v roce 2017, tehdy ICOMOS doporučil návrh zamítnout. Výbor namísto toho doporučil, aby navrhovatel prohloubil ochranné a restaurátorské mechanismy památky a připravil v tomto směru „akční plán“. Letos odborníci rozhodli stejně jednoznačně. Jimi připravená zpráva konstatuje, že sice Sheki nepochybně bylo důležitým regionálním centrem obchodní a kulturní výměny, ale že „není výjimečné mezi dalšími centry na historických obchodních cestách Kavkazu“. Podobně je v ní poukázáno na to, že minulé i současné úpravy nerespektovaly a nerespektují autenticitu materiálů a pracovních postupů nebo že v lokalitě vznikly novostavby, především hotely, které narušují její historický ráz. ­ICOMOS letos zopakoval závěr z roku 2017, že v Centru Sheki s Chánovým palácem nevidí potenciál, aby reprezentoval „mimořádnou univerzální hodnotu na globální úrovni ani v rámci širšího regionu“.