MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2008 březen

Tomáš Medek

Brněnský sochař Tomáš Medek stál dlouho mimo centrum pozornosti, dnes však slaví úspěchy i na mezinárodní scéně. V poslední době jsme o něm mohli slyšet v souvislosti s jeho vítěznými projekty – v mezinárodní soutěži na monumentální ocelovou sochu Art is Steel zvítězil s projektem Uroboros, v brněnské soutěži Sochy pro Brno vyhrál s projektem památníku T. A. Edisona nazvaným Žárovky.

Tomáš Medek (1969) působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně jako odborný asistent Michala Gabriela v Ateliéru sochařství I. a zároveň jako vedoucí nově založeného 3D studia. Je autorem monumentálních, a přesto v prvé řadě subtilních děl. Je to proto, že do nich chytá prostor, obaluje vzduch a uzavírá nehmotné. Spirálami, šroubovicemi, kružnicemi, ovoidy, tubusy i objekty, které vycházejí z motivů reálného světa, dokazuje, že hra s prostorem je nekonečně mnohotvárná. „Zajímá mě pohled dovnitř, do útrob věci,“ říká Tomáš Medek, „zajímá mě, jak otevřít povrch, jak rozkrýt plášť, aby objekt nebyl hned čitelný, aby v něm mohl divák hledat a nacházet stále nové a nové dimenze.“

Od počátků, kdy v letech 1992–1998 studoval v ateliéru Vladimíra Preclíka, ho zajímaly geometrické tvary, jejich rozklad a konstrukce. Ústředním motivem jeho tvorby byla a stále je struktura, kterou pečlivě zkoumá a pak modifikuje. Pravoúhlé tvarosloví používal už v prvním ucelenějším cyklu, Krychličkách, které vznikaly od roku 1998 z dřevěných zbytků a odřezků (jedna z nich, Lžičková krychle, je ve stálé expozici ve Veletržním paláci). V těchto komorních objektech se poprvé zřetelně objevila Medkova vlastní estetika. Skladebnost, konstrukce v pravidelně geometrickém řádu a až manická touha obklíčit či zaplnit prostor v efektu horror vacui.

Též po absolutoriu sestavoval Medek s urputnou pílí své prostorové svazky, přičemž rozměr děl se zvětšoval. Do překližky pečlivě kroužil žebra a sestavoval mohutnější a rozsáhlejší objekty (projekt Tangle/Untangle). Konstruktivní báze zůstala beze změn, nadále byla základním tvaroslovným prostředkem. K přísně geometrickým objemům se však přidružila křivka, prohyb, nepravidelnost a začala se utvářet druhá poloha Medkovy tvorby – tvary se staly biomorfními. Někde na začátku cesty k novému tematickému celku stojí práce, jako je Uroboros, Hermafrodit nebo Anuloid. Stále více se nořil do světa přírody a jejích nejmenších tajemství – jeho dílo na čas určily nanostruktury živočichů, buněk, šroubovic DNA nebo pylových zrnek. Dřevo, překližku, pilu a hoblík někdy nahradil zubařskou frézkou, jíž do mramoru hloubil ornament dutin.

V průběhu vývoje se do Medkovy námětové množiny dostaly i zcela reálné prvky. Stalo se to v téměř opačném procesu, než u autorů bývá obvyklé. Medek se od tvarové redukce propracoval k reálnému obrazu. Dýně, banán a mandarinka zahájily sérii objektů, které s nezměněnou tvaroslovnou bází reagovaly na zcela jiné podněty autorovy mysli. Tato série se kontinuálně rozrůstá o další exempláře – posledním z nich je vítězný návrh na pomník T. A. Edisonovi. Jeho realizace započala na sklonku minulého roku a v horizontu několika měsíců bude v Brně na Malinovského náměstí stát útvar tvořený do sebe vzájemně zaklesnutými žárovkami.

Námětová rovina je proměnná. Tím, co se nemění a je základní devízou Medkova díla, je systém, jakým svá díla konstruuje. Systém rastru je tu stále, zdokonaluje se a vyvíjí. Dřívější pečlivé a přesné vyměřování a ořez drobných půlkruhových žeber dnes díky novým technologiím zdokonalil v jemnou a přesnou práci, která nabízí další možnosti postupu směrem ke spletitosti, složitosti, mnohoznačnosti. Polygonální síť, z níž jsou složeny Žárovky nebo pravidelná několikaúrovňová skladba posledního Urobora, který získal první cenu a realizaci ve francouzské Remeši, je inspirována počítačovou sítí realizovanou v 3D programu Maya.

Práci s novými technologiemi si Tomáš Medek osvojil v Kanadě, kde byl na jedné ze stáží. Dnes vede ve škole 3D studio, jehož cílem je zapojit nové 3D technologie nejen do sochařství, ale i do ostatních uměleckých disciplín. „Zatím žádná jiná umělecká škola v ČR nemá k dispozici studio zaměřené na 3D technologie (vybavenost 3D scannerem, 3D tiskárnou...), které lze uplatnit v umělecké tvorbě. 3D technologie usnadňují technologické postupy, zrychlují realizaci náročnějších projektů, a především umožňují realizaci doposud nerealizovatelných uměleckých vizí.“

Tomáši Medkovi je vlastní nepřetržitá honba za novým procesem i novou podobou děl. To jsou nejnutnější prvky v autorské práci, jedině jimi je nesena umělecká evoluce obecně. K nim může Tomáš Medek přičíst ještě nadstandardní míru inovace idejí a řemeslné i technologické dovednosti.