MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2010 listopad

VJ Kolouch

Animované filmy Jana Šrámka neboli VJ Koloucha jsou krátké jako večerníčky. Na rozdíl od nich se ovšem nepouštějí dětem v televizi, ale dospělým v galeriích. Tam způsobují příjemné oživení. Jsou totiž výtvarnější než většina soudobých konceptuálních děl, která jdou především po myšlence. Kolouchův rukopis vyniká v době, kdy se ho naopak kdekdo záměrně zbavuje.

„Komplexní vizuální jazyk“ si Jan Šrámek podle svých slov hledal poměrně dlouho. Když nastoupil do ateliéru intermédií k Václavu Stratilovi, tak krátce maloval, ale pak přešel k počítačové animaci, které se věnuje dodnes. Jeho tvorba je součástí elektronické kultury –    můžeme si ji prohlédnout na internetovém portálu Vimeo a zvlášť těsně je spojena s elektronickou hudbou. Šrámek vytváří videoprojekce pro koncerty skupiny Midi Lidi a videoklipy pro nejrůznější zahraniční muzikanty. Jeho klip pro britského hudebníka Milaneseho se letos promítal na Bienále mladých U Zvonu, kde rytmus písně Baby Blue otřásal přilehlými gotickými stěnami. Ve vztahu k hudbě však v poslední době došlo u Šrámka k určitému posunu. Zatímco dříve vznikala animace na hudbu, dnes je tomu spíše obráceně: hudba je skládána na míru animaci. Příkladem je autorova aktuální spolupráce s Filipem Škubalem neboli Strangeletem.

Co se týče výtvarného stylu, obdivuje Šrámek třeba tvůrce Krtečka Zdeňka Milera, ale také americké kreslíře 50. let minulého století, jako byli Jim Flora nebo ilustrátor přírodopisných učebnic Charley Harper. O Florovi napsal diplomovou práci a od Harpera převzal typické hrdiny svých animací – zvířata. Inspirace padesátými lety je u nich patrná hlavně v barevné geometrické stylizaci a převládajících špičatých tvarech. Ty jsou ovšem dány i technikou – vektorovou grafikou, která místo bodů (pixelů) pracuje s přímkami, křivkami a mnohoúhelníky.

Dalšími charakteristickými rysy Šrámkových animací jsou pohled z ptačí perspektivy a létání jako takové. Letadla, ptáci a rozličné druhy létajícího hmyzu mají prý původ v autorově dětství, kdy si vyráběl modely různých letounů. Ve vzduchu začíná pohádkové video Smysl spánku z roku 2007 i poslední bezejmenná animace s létajícím talířem, kterou můžeme vidět do konce listopadu na výstavě Planeta Eden v holešovickém Doxu.  

Ačkoli nás na Šrámkových animacích na první pohled zaujme hlavně jejich dokonalé výtvarné provedení, které Filip Cenek nazval vizuální poezií, důležitý bývá i jejich příběh. Jeho funkcí je spojit jednotlivé obrazy nebo záběry. Toto spojení může být logické i mírně snové, jako v případě Smyslu spánku. Ten začíná v oblacích, nad nimiž letí orel. Pomalu se snese do lesa. Stromy se rozestoupí a odkryjí starý hrad. Kolem něj vyrostou jako cukrové homole zasněžené hory. Hrad stojí na velrybě, která se s ním vznese do vzduchu. Hejna plujících velryb odnášejí na svých hřbetech hrady kdoví kam.  

Kromě této poetické linie má Šrámkova tvorba i drsnější, ale neméně působivou analytickou stránku. Sem spadá hlavně práce s rozkladem formy a estetikou grafických chyb. Autor vlastní archiv těchto chyb, které používá podobně jako elektronická hudba ruchové zvuky (glitch music). V druhé animaci ze série Nematophorma tak sledujeme největšího motýla na světě (Attacus altas), jak se v jednom momentu rozloží na docela malé částice, aby se pak kousek po kousku znovu složil dohromady. Kde by smrtelník mluvil o zázraku, mluví autor o dekonstrukci a zkoumání vztahu mezi statickým a pohyblivým obrazem.

Zkušenost s digitálním skládáním a rozkládáním formy aplikoval Šrámek i na prostorové objekty. Na výstavě Objekt animace. Třetí smysl, která proběhla loni v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, rozložil na náhradní díly černou berušku, která navíc ležela břichem nahoru. Netřeba dodávat, že instalace měla pro diváky, kteří v ní zvíře rozpoznali, značně morbidní vyznění. Ilustrovala však v reálném prostoru tentýž princip, jaký Šrámek využívá v počítačové animaci. V prostorových instalacích v současnosti pokračuje dál, ale se sofistikovanějšími formami, jako jsou nadzvuková letadla.

V rámci své dizertace vydá Šrámek v nejbližší době knížku u nakladatelství Fiume. Půjde pouze o ilustrace bez textu a jejich námětem bude vyprázdněná městská krajina, která občas tvoří pozadí jeho animací. Druhou částí jeho dizertačního projektu je animovaný film o dinosaurech, na němž spolupracuje s Matějem Smetanou. V prosinci uvidí Šrámkovy práce šťastlivci na Přehlídce animovaného filmu (PAF) v Olomouci a ostatní na výstavě brněnského videoartu Moving Image (Pohyblivý obraz) v pražské galerii Futura.