MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2012 červenec - srpen

CODART v Praze

Holandské a vlámské malířství bylo v 17. století oblíbeným produktem exportu a prostředkem diplomacie. Obchodníci a agenti s uměním pečovali o živý, hranice překračující obchod, a uspokojovali tak evropský „Bilderappetit“. Nizozemský „Orbis pictus“ zároveň sloužil jako zdroj diplomatických darů. Na tom se nic nezměnilo během staletí a umění „zlatého věku“ stále proniká na nové trhy. Nizozemští ředitelé muzeí dnes doprovázejí politiky a významné podnikatele na státních návštěvách, reprezentují a přibližují hodnoty kulturního dědictví a posouvají na misky diplomatických vah výstavní projekty.

Nepřekvapuje tedy, že významné soubory holandského a vlámského umění ve veřejných muzeích jsou roztroušeny po celé zeměkouli. A tak je to i s kurátory, kteří se o tyto sbírky starají. Aby se jejich snahy mohly spojit, vznikl v roce 1998 v Haagu mezinárodní Spolek kurátorů holandského a vlámského umění (CODART). Přispěly k tomu tři skutečnosti: síla přesvědčení a umění komunikace amerického rembrandtovského specialisty Garyho Schwartze, organizační talent institutu RKD (Rijksbureau voor Kunsthistorische Documentatie) a  finanční podpora holandských ministerstev kultury a zahraničí. CODART dnes sdružuje přes šest set kurátorů z více než tří set muzeí v téměř padesáti zemích.
Od doby, kdy jsem se účastnila zakladatelského kongresu CODART, si jeho existence velmi cením. Při své každodenní práci kurátorky holandského umění v Národní galerii v Praze nemohu pominout tuto živou, motivující a po celém světě rozšířenou výměnu zkušeností s kolegy. Z osobních kontaktů se vyprofilovaly také dva rozsáhlé projekty, které nedávno probudily z pohádkového spánku holandské umění v pražské Národní galerii a poprvé je zpřístupnily světu odborníků a široké veřejnosti v plné šíři: vydání soupisového katalogu v angličtině a paralelně s tím otevření výstavy Rembrandt & Co. Výstava byla zahájena osobně nizozemským ministrem zahraničí Urim Rosenthalem, v čemž se zrcadlí kultura holandské zahraniční politiky. Ve dnech 13. a 14. května se pak v Praze uskutečnila konference a studijní den CODART, jichž se zúčastnilo dvacet osm členů z osmi různých zemí (Maďarsko, Rumunsko, Nizozemí, Německo, Česká republika, Anglie, Kanada, Brazílie).

Zvlášť napínavá byla společná prohlídka výstavy. S radostí jsme zaznamenali nadšení a okouzlení kolegů, s nímž sledovali početná odhalení autorství či témat i kvalitu nově restaurovaných obrazů. Koncepce výstavy byla založena na vyprávění příběhů uměleckých děl z pražské sbírky a na jejich setkání s vybranými zápůjčkami v širších souvislostech. Tento způsob naši hosté všeobecně přivítali a shledali jej přitažlivým jako možnost plného docenění stálých sbírek i do budoucnosti. Také se hned vynořily otázky možných zápůjček pražských obrazů, např. díla leidenského malíře Gerarda Doua, zakladatele jemné malby a Rembrandtova žáka, pro velkou přehlídku budapešťských Holanďanů v roce 2014. Plno podnětů pro naši další badatelskou práci přinesl závěrečný bod programu, totiž společná diskuse o takzvaných „nerozlousknutých oříšcích“ z depozitáře: málo známé obrazy, jejichž přesné připsání naráží stále na nevyřešené otázky. Naši kolegové nahlíželi na obrazy „čerstvým pohledem“ a formulovali nové ideje nebo dokonce zmenšovali v některých případech naše pochybnosti o autenticitě některých děl.

V četných informativních rozpravách na okraji konference se stále zřejměji ukazovalo, že kurátoři z okolního světa stojí před stejnými problémy i výzvami, ať to je organizace výstavních projektů, způsoby prezentace stálých sbírek nebo objasnění úlohy kurátora mezi vědou a hledáním sponzorů či organizováním „eventů“. A je zcela zřejmé, že poslání „vyslance holandské kultury“, jak označil činnost kurátora Pieter Roelofs z Rijksmusea v Amsterdamu, kurátory spojuje způsobem překračujícím hranice – ostatně stejně jako putující holandské obrazy samy. Rozprostření komunikativní sítě CODART a export idejí, které v Praze posunuly tyto otázky o kousek dál, pro mne byly ctí i velkou radostí.