MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2008 listopad

Denisa Krausová

Vystudovala Fakultu výtvarných umění v Brně, kde prošla ateliérem grafiky Margity Titlové-Ylovsky, environmentu Vladimíra Merty a sochařství Michala Gabriela. Absolvovala v ateliéru Martina Mainera. Odstup od tuzemského uměleckého dění získala na stážích v Itálii a Rumunsku. A udržela si ho dodnes, díky tomu, že se rozhodla žít a tvořit v ústraní Vysočiny. Přesto se o Denise Krausové i v uměleckých centrech ví – její tvorba osobitého, autentického výrazu nedovoluje nevědět.

Po studiu na Střední grafické škole v Jihlavě zamířila Denisa Krausová (1981) k navazujícímu vysokoškolskému studiu. Na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně nejprve tři semestry pracovala v grafickém ateliéru, než zjistila, že více než její osobní vklad do grafiky samotné ji fascinuje technický proces jejího vzniku a že rozvoj její vlastní poetiky stagnuje. Přestoupila tak k médiu malby, k jejímuž definitivnímu uchopení se ale odhodlala až po zkušenostech s environmentem a sochou. Na grafické techniky však nezanevřela. Po počátečním okouzlení barvou, která se v roce 2003 stala základním nosným prvkem v horizontálních a vertikálních liniích a v barevných kruhových vírech (bakalářská práce Duha z roku 2003), se vrací a těží ze zkušeností, které jí dala grafická práce. Tak se v její tvorbě objevují grafické momenty jako jsou černé plochy, kresebné detaily, šablony nebo dokonce otisky. Dochází k jejich vrstvení a to často spíše grafického než malířského charakteru. Dobře patrné je to například v cyklu monochromaticky pojatých děl z roku 2006.

Výraznější než formální řešení je však v jejích pracích narativní aspekt. Společný jmenovatel koncepce její malby i šíře imaginace se dá pojmenovat jediným slovem: bohatství. Příběhy, které se odehrávají v prostoru jejích pláten, jsou dějově bohaté, založené na surreálném uchopení skutečnosti, v němž se ztrácí perspektiva. Otevírají se nám zcela autonomní světy, příběhy, kontexty, v nichž se autorka nejednou objevuje jako hlavní aktérka. Pokud bychom na malbu aplikovali pojmosloví literární vědy, pak by byly malby Denisy Krausové v příběhových hyperbolách autobiografické. Přičemž společně s hyperbolou do jejích maleb často vstupuje i více či méně intenzivní horor vakui, ve kterém se pohybuje nespočet postav, roste přehršle květů a vyskytuje se množství věcí. Krausová prostor zahlcuje konkrétními prvky, mezi kterými se zase vyskytuje i ona sama, jeden z mnohých.

V cyklech maleb z roku 2006 a 2007, které korespondují s naznačeným pojetím prostoru, by se dalo hovořit až o principech naivizujícího umění, l’art brut. Kdyby ovšem autorka sama neuměla svou vlastní tvorbu přísně reflektovat a nebyla schopna analýzy vlastních výstupů. Což Denisa Krausová je. Insitní výraz jejích maleb je tak výsledkem malířského postoje, ke kterému se záměrně propracovala, ovlivněná literaturou, dějinami výtvarného umění, pozorováním přírody a především vlastní, imaginativní fantazií, v níž dennodenně obsazuje samu sebe do nadreálných, nebo naopak uvěřitelných příběhů.

Pojetí vlastní tvorby a striktně danou koncepci dokáže Denisa Krausová formulovat zcela přesně: „Především mě zajímá příběh, respektive jeho náznak anebo atmosféra, kterou se nějak snažím navodit. Často, ale velice volně, pracuji se svojí pamětí. Vždy se mi v paměti vybaví nějaké místo děje, kam pak zasadím vlastní příběh, ve kterém často vystupuji v roli hlavní hrdinky. Ráda také manipuluji se skutečností, posouvám realitu vlastních zážitků, směrem do jakési pohádkové, či naopak hororové reality. Většinou v mých obrazech jde negativní s pozitivním ruku v ruce. Právě tato dvojznačnost významu a nadsázka jsou pro mě styčnými momenty.“

Kromě jiných výtvarných prvků, jako jsou časté citace z děl výrazných malířských autorit nebo odkazy do světa dětských pohádek, je na její tvorbě zajímavé i užití prvku trompe l’oeil, který se výrazně promítl v malbě 17. a 18. století. Krausová jej zapojuje jako jeden z možných surreálných prvků v malbách narativních sérií z roku 2007. Zdá se, jako by právě touto technikou děj na pomezí fantaskního a světského definitivně přisoudila světu fantazie, když například řetězcem korálů zdánlivě navěšených přes malbu Hodinky nebo Houpačka přiznává, že „je to jen fikce“. Že nejde o snahu vystavět před divákem vzpomínkový záznam z reálného světa, kde se jako malé děvče houpala na houpačce, ale že se přidáním další dimenze snaží o nevážnou hru na „jiný prostor fantazie“, do níž zapojuje nejen vlastní imaginaci, ale i princip optické hry s divákem. Taková práce odkazuje na postmoderní přístup k médiu malby.

V současné době se Denisa Krausová pohybuje v bilančním kruhu. Do jejích posledních maleb vstupují prvky hry barevných linií, které se v její tvorbě objevovaly v roce 2003, redukovala příběh a od prostoru nadreality a utváření imaginativního světa pro hlavní hrdinku ustoupila ke konstrukci metafyzického prostoru. Změna, vývoj a nová hledání jsou v její tvorbě zřetelné. K tomuto procesu nelze dodat, než že s ním pracuje velmi kreativně. Dnes je Denisa Krausová usazená v Jihlavě, kde kromě práce na vlastní tvorbě vede ve spolupráci s Lucií Berkovou galerii Půda. Příští výstava, na které se budete moci setkat s jejími díly, proběhne v lednu 2009 v pražském Mánesu.