MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 září

Je to dobře nebo špatně?

Tuto otázku jsem si položil, když jsem byl osloven, jestli bych nechtěl přispět čímkoliv moudrým do Art&Antiques. V poslední době vůbec nestíhám, ale kdy se vám naskytne možnost odprezentovat to, o co se snažíte? Jako ředitele soukromé galerie mě tíží spousta problémů. Pokud nemáte ty správné kamarády a neumíte leštit kliky, nemáte šanci dělat tuto činnost pořádně. Ještě je tu možnost, že jste finančně zajištěný, to ovšem u mě nehrozí. Přesto je to asi dobře – nemusím se nikde třást a nemusím se držet přísloví: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Je to těžké, ale svobodné.

Má smysl se o něco snažit, má smysl někomu vnucovat myšlenku, že umění je zdravým myšlením národa a státu? Nebylo by lepší starat se sám o sebe a své blízké a nechat to na každém, ať si na to přijde sám? Budou mít ale další generace vůbec šanci poznat to? Nezpacifikuje je konzumní proces finanční svobody, neodrovná je „demokracie“ peněz a mašinérie vymývání mozků? Asi se nechci smířit s myšlenkou, že moje děti nebudou mít svůj názor a nebudou přemýšlet svobodně.

Co to plácám, řeknete si asi. Ale pro mě je to jednoduché! Kdybych neměl možnost svobodně se vyjádřit k tomu, co vidím a slyším, nemělo by smysl žít. A to se už kolem nás začíná dít – už se zase bojíme, ztrácíme odvahu se vyjádřit k tomu, co se kolem nás děje, a z pohodlnosti podléháme krásné lhostejnosti, že angažovat se je zbytečné, že se stejně nedá nic změnit.

A proto je pro mě důležité představovat současné umění a přiblížit ho lidem. Jsem strašně rád, když návštěvníci obrazy haní a vysmívají se jim. Je to nádherné, protože vím, že přemýšlejí a mají svůj svobodný názor. Je krásné, když ke každému obrazu je jiný postoj a každý má jiný pocit. To svědčí o tom, že ještě žijeme. Proto je pro mě důležité tento můj koníček a teď i práci dostávat mezi lidi.

Není jednoduché bez finančních prostředků a reklamy přilákat návštěvníky a především i kupce, aby galerie mohla aspoň omezeně fungovat, natož podporovat autory, aby mohli svobodně tvořit, aniž by se museli řídit výše zmiňovanými zvyklostmi dnešní doby. Je potřeba být svobodný, aby vznikla díla, která nás nutí přemýšlet a která si budeme chtít koupit.

Je smutné, že spousta movitých lidí nechápe umění jako zdravý základ národa, že si nepřipouští skutečnost, že sportem zušlechťujeme tělo, a uměním duši. Bohužel to ale nechápou ani mnozí naši političtí představitelé. A přitom by pro začátek stačilo velice málo: udělat daňové úlevy při nákupu výtvarného umění, jako je to běžné všude ve světě, aby movití lidé začali věřit současnému umění a obklopovali se jím místo obrázky ze supermarketů, které uniformují naše smýšlení.