MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

září / 2018
Aktuální
číslo
  září

/ Filla a Fulla v Bratislavě

/ Rozhovor s Elżbietou Grosseovou

/ Tanec, performance a umění

obsah

 

Výběr z archivu

O nejslavnější Schieleho kresbě ve
sbírce pražské Národní galerie

Na okraj výstavy Konec zlatých časů...

Rozhovor s Josefem Koudelkou
"Knížka je daleko víc než jedna fotografie.
Každý dokáže, třeba i náhodou, udělat
jednu,dvě slušné fotografie, ale dát
dohromady pořádnou knížku, aby to
dávalo smysl, to je něco jiného."

Rozhovor se Zdenkem Felixem 
Teoretik umění Zdenek Felix je jako tažný
pták, nestěhuje se však za dobrým poča-
sím, ale za uměním. Koncem dubna
oslavil osmdesátiny, rozhovor s ním jsme 
přinesli právě před deseti lety.

Mezi centrem a regionem

Západočeská galerie v Plzni hostí do začátku června výstavu Ze středu ven s podtitulem Umění regionů 1985-2010. Jiří Lindovský, který střídavě žije a pracuje v Praze a v Olomouci a který je jedním z vystavujících umělců, pro Art+Antiques napsal esej na téma, co dnes znaméná být v centru, či naopak v regionu.

z výstavy Ze středu ven / foto: Karel Kocourek, Západočeská galerie v Plzni

Tak nebo onak, všichni žijeme v nějakém regionu a vztahujeme se k nějakému centru. Pro Evropu s centry jako jsou Londýn, Berlín apod., s vynikajícím výtvarným a dalším kulturním životem, představuje Praha jednoznačně regionální místo. Pokud se z Prahy podíváme kupříkladu na Olomouc, bude to opět pohled z centra dolů. Stručně řečeno, vládne až nekritická úcta směrem k centru a zdvořilý nezájem obráceným směrem. Region chce vždy všechno dělat absolutně správně a ukázat, že nezaostává. Když se Praha obrací k Londýnu, coby centru, ptá se uctivě: „Děláme to správně?“ Dostane se jí blahosklonného mlčení a vlídného nezájmu. Naprosto stejně dopadá Olomouc ve vztahu k Praze. Kupříkladu odlišnost od právě vládnoucích trendů je chápána na straně jedné i druhé jako neinformovanost, nekompetentnost, venkovanství. Označit něco z regionu za svébytné, osobité apod. by si nikdo nedovolil a opět ani na jedné straně. Alespoň ne nahlas. Žiju už čtvrtstoletí na obou místech současně, celkem dobře znám pocity a názory lidí v obou městech.

Ale ono napětí mezi Centrem a regionem je v zásadě plodné. Nedovoluje regionům usnout v blaženém pocitu: „My jsme my!“ (v originále: „Me sme me!“) a centra zase mají v regionech nekonečný zásobník osobností. Centrum je vysávač, ale tím také plní svoji roli koncentrovat co největší množství osobností všeho druhu na malém prostoru, vytvořit „horké“ prostředí, větší hustotu myšlenek a jejich rychlý pohyb do všech stran. Že k sobě stahuje také to nejhorší, co se kde objeví, je nutná daň.

Regiony u nás už zdaleka nejsou, co bývaly. Vyrovnání životního stylu proběhlo hodně dávno, regiony jsou také vesměs soběstačné v celém rozsahu vzdělávání, včetně výtvarného, navíc, dnes už má člověk stojící kupř. na poli stejný přístup k informacím jako ten velkoměstský. Až na informace zákulisní!  Ty právě často vytvářejí ony větší nebo nové šance. Pokud se k nim nedostanete, marné je snění.

Olomouc měla štěstí, že se stala již před staletími po Praze druhým duchovním i duševním centrem. Vliv univerzity, vedle arcibiskupství, je dle mého zásadní. Jsou to skutečně viditelné i neviditelné kulturní vrstvy prolínající do současnosti pozitivně i negativně. Život výtvarný i kulturní vůbec byl a je zde pestřejší, bohatší, zajímavější než v místech, kde převládala „kultura“ průmyslová. To jsem před desítkami let poznal brzy po příchodu do Olomouce, a jak jsem poznával jiná krajská města, jednoznačně se to potvrzovalo. Ale všechno je jinak i v oněch „pustších“ místech. Rostou v kultuře a vzdělání prudčeji, než se předpokládalo a spoléhat jen na dobrou tradici je riskantní. Naštěstí, dnes už nehrozí smrt „samooplodňováním“. Tendence k tomu má každý region, ale už to nejde. Příliš mnoho informací a příliš velký pohyb zvláště mladých lidí všemi směry, možná i trošku nešťastná ztráta úcty k místu a tradici, mnoho různých příležitostí, nikdo se nikoho nemusí ptát na svolení, smí-li něco vědět, dělat, někam jet, někde bydlet apod. To vše je sympatický válec stlačující razantní rozdíly v reliéfu Centrum – oblast do schůdnějšího terénu.

Regionální centra, jako je Olomouc, žijí do jisté míry svým vlastním způsobem, i ve výtvarném dění, ne proto, že toho moc nevědí, ale obráceně, díky výbornému přístupu k informacím všeho druhu. Při dobré znalosti oblasti, jako je třeba výtvarná, se nemusí jedinec nutně připojit k většině kráčející společně nějakým směrem. I když slušné to není.

jiri-lindovsky.info

 

Anketa mezi dalšími umělci, kteří se účastní výstavy Ze středu ven zde

 


Ze středu ven: Umění regionů 1985–2010
místo: Masné krámy
pořadatel: Západočeská galerie v Plzni
autoři: Michal Koleček, Ladislav Daněk

termín: 2. 4.–8. 6. 2014

www.zpc-galerie.cz