MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

červenec - srpen / 2017
Aktuální
číslo
  červenec - srpen

12/ výstava: Obraz a slovo v Plzni

34/ rozhovor: malířka Hana Puchová

46/ téma: O neodbytnosti stylu

86/ zahraničí: Documenta 14

obsah

 

Výběr z archivu

Gerhard Richter ve Vídni, Londýně
a Mnichově – AA 2009/04

Na okraj nadcházející výstavy v NG...

Top 10 Gerharda Richtera – ART+
Jen v posledním půl roce se na světových
aukcích prodaly čtyři desítky Richterových
obrazů za více než 200 milionů dolarů.

Dest let bez Karla Srpa – AA2007/06 
Před deseti lety byl z čela GHMP poprvé
odvolán Karel Srp...

Mezi centrem a regionem

Západočeská galerie v Plzni hostí do začátku června výstavu Ze středu ven s podtitulem Umění regionů 1985-2010. Jiří Lindovský, který střídavě žije a pracuje v Praze a v Olomouci a který je jedním z vystavujících umělců, pro Art+Antiques napsal esej na téma, co dnes znaméná být v centru, či naopak v regionu.

z výstavy Ze středu ven / foto: Karel Kocourek, Západočeská galerie v Plzni

Tak nebo onak, všichni žijeme v nějakém regionu a vztahujeme se k nějakému centru. Pro Evropu s centry jako jsou Londýn, Berlín apod., s vynikajícím výtvarným a dalším kulturním životem, představuje Praha jednoznačně regionální místo. Pokud se z Prahy podíváme kupříkladu na Olomouc, bude to opět pohled z centra dolů. Stručně řečeno, vládne až nekritická úcta směrem k centru a zdvořilý nezájem obráceným směrem. Region chce vždy všechno dělat absolutně správně a ukázat, že nezaostává. Když se Praha obrací k Londýnu, coby centru, ptá se uctivě: „Děláme to správně?“ Dostane se jí blahosklonného mlčení a vlídného nezájmu. Naprosto stejně dopadá Olomouc ve vztahu k Praze. Kupříkladu odlišnost od právě vládnoucích trendů je chápána na straně jedné i druhé jako neinformovanost, nekompetentnost, venkovanství. Označit něco z regionu za svébytné, osobité apod. by si nikdo nedovolil a opět ani na jedné straně. Alespoň ne nahlas. Žiju už čtvrtstoletí na obou místech současně, celkem dobře znám pocity a názory lidí v obou městech.

Ale ono napětí mezi Centrem a regionem je v zásadě plodné. Nedovoluje regionům usnout v blaženém pocitu: „My jsme my!“ (v originále: „Me sme me!“) a centra zase mají v regionech nekonečný zásobník osobností. Centrum je vysávač, ale tím také plní svoji roli koncentrovat co největší množství osobností všeho druhu na malém prostoru, vytvořit „horké“ prostředí, větší hustotu myšlenek a jejich rychlý pohyb do všech stran. Že k sobě stahuje také to nejhorší, co se kde objeví, je nutná daň.

Regiony u nás už zdaleka nejsou, co bývaly. Vyrovnání životního stylu proběhlo hodně dávno, regiony jsou také vesměs soběstačné v celém rozsahu vzdělávání, včetně výtvarného, navíc, dnes už má člověk stojící kupř. na poli stejný přístup k informacím jako ten velkoměstský. Až na informace zákulisní!  Ty právě často vytvářejí ony větší nebo nové šance. Pokud se k nim nedostanete, marné je snění.

Olomouc měla štěstí, že se stala již před staletími po Praze druhým duchovním i duševním centrem. Vliv univerzity, vedle arcibiskupství, je dle mého zásadní. Jsou to skutečně viditelné i neviditelné kulturní vrstvy prolínající do současnosti pozitivně i negativně. Život výtvarný i kulturní vůbec byl a je zde pestřejší, bohatší, zajímavější než v místech, kde převládala „kultura“ průmyslová. To jsem před desítkami let poznal brzy po příchodu do Olomouce, a jak jsem poznával jiná krajská města, jednoznačně se to potvrzovalo. Ale všechno je jinak i v oněch „pustších“ místech. Rostou v kultuře a vzdělání prudčeji, než se předpokládalo a spoléhat jen na dobrou tradici je riskantní. Naštěstí, dnes už nehrozí smrt „samooplodňováním“. Tendence k tomu má každý region, ale už to nejde. Příliš mnoho informací a příliš velký pohyb zvláště mladých lidí všemi směry, možná i trošku nešťastná ztráta úcty k místu a tradici, mnoho různých příležitostí, nikdo se nikoho nemusí ptát na svolení, smí-li něco vědět, dělat, někam jet, někde bydlet apod. To vše je sympatický válec stlačující razantní rozdíly v reliéfu Centrum – oblast do schůdnějšího terénu.

Regionální centra, jako je Olomouc, žijí do jisté míry svým vlastním způsobem, i ve výtvarném dění, ne proto, že toho moc nevědí, ale obráceně, díky výbornému přístupu k informacím všeho druhu. Při dobré znalosti oblasti, jako je třeba výtvarná, se nemusí jedinec nutně připojit k většině kráčející společně nějakým směrem. I když slušné to není.

jiri-lindovsky.info

 

Anketa mezi dalšími umělci, kteří se účastní výstavy Ze středu ven zde

 


Ze středu ven: Umění regionů 1985–2010
místo: Masné krámy
pořadatel: Západočeská galerie v Plzni
autoři: Michal Koleček, Ladislav Daněk

termín: 2. 4.–8. 6. 2014

www.zpc-galerie.cz