MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2007 říjen

O kom se nemluví, jako by nebyl

Občas poslouchám návštěvníky naší galerie, kteří komentují dílo toho či onoho autora. Obdivuji umělce, že se jim chce ještě tvořit, když slyším, že jednou kopírují toho či onoho, podruhé malují jako ten nebo onen, případně neumějí vůbec malovat, někdy jsou nepochopitelní a moc moderní, jindy naopak příliš podbíziví. Přemýšlím, kde se v nás bere ta jistota soudit všechny a vše.

Se stejným zájmem sleduji různé komentáře v našich nemnohých výtvarných periodikách. Až na výjimky píší autoři své recenze velmi odborným jazykem, bez přesahu, souvislostí, nadhledu a pokory ke čtenáři, navíc s velkou mírou vlastní exhibice.Přemýšlím, zda se tyto dva proudy někde protínají. Nevyplývá jeden z druhého? Možná povrchní a odsuzující stanoviska některých návštěvníků výstav mají své základy v textech kunsthistoriků a publicistů, možná jsou odposlechnuty z vyjádření samotných umělců. Nepracuje naše výtvarná scéna úspěšně sama proti sobě?

Svět výtvarného umění není na pohled tak atraktivní a srozumitelný jako svět divadla, filmu nebo zábavného průmyslu. Lidem se navíc do galerií a na výstavy příliš chodit nechce. Nakonec, proč? Ve škole se nic nedozvěděli, v televizi jakbysmet, málokterý novinář dokáže napsat něco lákavého… Když k tomu přidám minimální podporu státu, nepružná pravidla pro provoz výtvarných institucí, nekompetentní odvolávání úspěšných ředitelů, nechuť umělců k sebepropagaci a malou aktivitu nás soukromých galeristů, nedivím se, že český výtvarný svět je zahleděný do sebe, je závistivý a úzkoprsý, bez špetky velkorysosti.

Jak z toho? Začal bych třeba takhle: v českém kumštu mi chybí respekt k dílu a názoru. Vyprávěl mi jeden kritik z hudebního byznysu, že publicisté a kritici v Británii zpravidla píší jenom o té hudbě či interpretovi, který se jim líbí, nebo o kterém si myslí, že je kvalitní. O tom, co se jim nelíbí, prostě nepíší. Je to prosté. O kom se nemluví, jako by byl nebyl. Není to elegantní? Vždyť nakonec, co je kvalitní, posoudí jenom čas.