MĚSÍČNÍK O UMĚNÍ, ARCHITEKTUŘE, DESIGNU A STAROŽITNOSTECH

přihlášení

2017 prosinec - leden

Všichni za všechny

Nitra – V sobotu 18. listopadu se ve velkém sále nitranského Starého divadla Karola Spišáka předávalo ocenění pro nejlepší umělkyni či umělce do 40 let působící či vystudované na Slovensku. Vítězi se nakonec stali všichni finalisté dohromady: APART collective (Denis Kozerawski, Magda Scheryová, Peter Sit, Andrej Žabkay), Katarína Hrušková, Nik Timková a Zuzana Žabková.

Z přihlášených vybrala finalisty i vítěze mezinárodní porota, v níž letos zasedli Kiki Petratou, zakladatelka a kurátorka rotterdamské galerie Joey Ramone, dále kurátorka londýnské Pump House Gallery Lily Hall, kurátor a ředitel budapešťské rezidenční platformy ACAX Barnabás Bencsik, kurátor pražské galerie Futura Michal Novotný a ředitelka východoslovenské galerie v Košicích Dorota Kenderová.

Již před začátkem samotné výstavy vydali finalisté prohlášení na serveru Artalk.cz, v němž se vyjadřovali kriticky směrem k organizátorům Ceny Oskára Čepana a vyhlásili, že jejich výstava nemá být čtena jako soutěžení, ale jako společné dílo vzniklé na základě spolupráce.

Výstavu samotnou charakterizovalo především to, že se díla navzájem prostorově prolínala a chyběly i nich popisky, které by přiřadily jednotlivá díla konkrétním finalistům. Během „Čepanvíkendu“ proběhlo několik diskusí formálních i neformálních, které měly za cíl vyjasnit pozice obou stran, organizátorů i finalistů.

Členové poroty byli postaveni před obtížný úkol, kdy se měli zorientovat v místním kontextu a rozhodnout, komu udělit cenu za kolektivní dílo prezentované v galerii. Nakonec rozhodli, že Cena Oskára Čepana za rok 2017 bude udělena všem zúčastněným. „Oceňujeme dynamiku jednoty, solidarity a podpory vytvořené nominovanými umělci,“ čteme ve vyjádření poroty.

Dále pak porotci vyjadřují jedinou podmínku, jež plyne z pravidel soutěže, totiž, že sami laureáti mezi sebou vyberou šťastlivce, který bude moci využít rezidenčního pobytu v Residency Unlimited v New Yorku. Ještě v průběhu večera pak skupina vítězů oznámila, že na rezidenci pojede Katarína Hrušková. Finanční odměnu (2600 eur) udělí Nadace – Centrum súčasného umenia (NCSU), tedy organizátor Ceny Oskára Čepana, všem laureátům dohromady a rozdělení a využití nechá na nich.

Finalisté si připravili prohlášení, které přečetli během ceremoniálu. Tentokrát směřovala kritika přímo k „Ceně“, jež podle nich má před sebou ještě dlouhou cestu k profesionalitě. Za obě vystoupení před i po udělení COČ byli následně hojně kritizováni v diskusích na sociálních sítích i v médiích. Jana Németh v Denníku N napsala, že způsob, jakým finalisté COČ kritizovali, byl daleko za hranou konstruktivnosti. Podobně to vidí i v rozhovoru s Németh též ředitel NCSU a organizátor Christian Potiron.

Organizátoři a koordinátorka Ceny upozorňovali na nepochybný pokrok, kterým COČ za posledních několik let prošla. Proměna byla nastartovaná před čtyřmi lety, kdy do vedení nejprestižnější ceny pro výtvarníky na Slovensku nastoupili jako koordinátoři Tomáš Džadoň a Barbora Šedivá. Zavedli veřejné prezentace finalistů a různé akce v týdnu kolem vyhlášení, prosadili též zvednutí věkové hranice pro přihlášení na 40 let. Mezi vypočítanými klady se opakovalo též „zřízení vlastních webových stránek COČ“. I následující vedení Ceny, jehož se ujali Zuzanou Pacáková v roli koordinátorky a Christian Potiron, provedlo změny. Finanční příspěvek na realizaci díla se zvedl za poslední roky asi trojnásobně (letos byl 1000 eur). Finalisté to nevidí jako dostatečný pokrok a vyhlásili, že „cena by sama se sebou ještě neměla být spokojená“.

Brzy se rozhořela polemika mezi těmi, kteří kritizovali gesto finalistů/laureátů, jež podle nich mělo být radikálnější, přímější, a především konkrétnější. Kritika směřovala k tomu, že se jedná sice o sympatické gesto, ale chybí mu ostrost, díky níž by skutečně zasáhlo a pomohlo změnit současný neuspokojivý stav. Slovenská kurátorka Barbora Komarová, jež se do polemiky zapojila recenzí výstavy na Artalku, pak doslova napsala, že se jedná o obviňování a laureáti měli své výtky vůči organizátorům formulovat precizněji. Z druhé strany pak zaznívá, že se umělkyně a umělci neměli vůbec do soutěže hlásit, když jim onen princip tak vadí.

Mezi podpůrné hlasy pak patřil komentář Kristýny Országhové a Lukáše Likavčana, kde v rámci polemiky se zmíněným textem Jany Németh odklánějí pozornost soustředěnou na materiálně-organizační problémy směrem k otázce soutěživosti v umění, a tedy i dalšímu smyslu COČ. Vidí přitom situaci po letošním ročníku jako příležitost zaběhnuté pořádky změnit. Organizátoři sami se k celé kauze nijak veřejně nevyjádřili.